Romeo, Julie a média

 

(Pochopitelně se omlouvám panu Shakespearovi a raději i panu Otčenáškovi za svou neoriginalitu – co satisfakci je zvu na zmrzlinu...)

 

Přenesme se do slavného města Verony. Předestřeme si ji však v poněkud jiném světle. Respektive, ponechme ji klidně v jejím starém světle, jen si ho špetku ostrého přidejme – z redakcí VVVV (Veronského Věstníku “Víme Vše“, zvaného Výstřel) a i konkurenčního NVAANTJVVVV (Nevíme Vše, Ale Aspoň Nelžeme Tolik Jako VVVV, zvaného Vánice). Dodejme blikání mobilů (nejen) investigativních žurnalistů, pídících se po senzacích, barevnou mihotavou záři, linoucí se do hebké půlnoční tmy z oken veronských teenagerů nemohoucích se odtrhnout od sociální sítě VeroNet, i podobnou z oken jejich rodičů a ostatních -cetiletých a –sátiletých, hltajících zprávy, reality show, telenovely, atd.

Bohužel mizí uchu lahodící řinčení kordů, ale zato zaslechneme vzteklé vyzvánění, pípání SMSek, vytrubování ICQ a originální a neotřelou znělku rádia Anorev2.

Máme tedy Veronu osvětlenou, máme Veronu nazvučenou. Dojemný příběh může začít...

Dva rody, oba stejně slavné, sváří se už léta... Starý Kapulet, zámožný mecenáš, podporující VVVV - Výstřel, nemůže přijít na jméno neméně starému Montekovi, vlastnícímu většinu akcií NVAANTJVVVV - Vánice. Dva kohouti na jednom smetišti zkrátka nedělají dobrotu. A jejich výhružné kokrhání úroveň obou plátků nijak nepozvedá.

Jejich drahé polovičky sedí v luxusních rezidencích na předražených sofa, lakují si nehty a přes tlusté brýle civí na obří obrazovky. Z utajených čísel si poté navzájem volají a kritizují vše, co viděly, od nejsvalnatějšího a nejbělozubějšího herce z nového sitcomu po poslední ubohou rosničku. A co že se to v tom strašném světě děje, ještěže je Verona tak klidné místo. Jen kdyby ti vaši tak nevyváděli...Naši? Snad vaši? Kdepak, vaši...

Starosta města - a administrátor VeroNetu v jedné osobě - sedí s hlavou v dlaních ve své pracovně, v ústech nejdražší doutník, ve sklence nejdražší koňak. Ti Montekové! Ti Kapuleti! Kdy už přestanou s těmi úplatky? Pane starosto sem, pane starosto tam, podpořte Výstřel, podpořte Vánici, tu máte celoroční předplatné, taky pro vaši ženu, děti, aha, vy ještě nemáte, tak pro vašeho synovečka, a jsme i na VeroNetu, tak se určitě přidejte, blablabla...Ale že člověk pro samé shánění grantů a plnění projektů, aby byly prachy na novou elektrárnu, protože takhle je to neudržitelný, pak na to, co ty jejich rváčský děťátka rozmlátí, a pro starosti s tutláním všech těch skandálů na VeroNetu ani nemá kdy zapnout televizi, natož číst ty jejich plátky špinavý. Ještěže rádio Anorev2 přeřve i Monteky a Kapulety, jinak by nic nevěděl...ale však on s nimi jednou zatočí!

Veronský dorost je téměř bez výjimky přilepený k počítačům. Surfují, chatují, hrají hry...ale hlavně...VeroNet vládne! VeroNet je všude! Kdo nemá profil na VeroNetu, jako by nežil!

Oba rody mají zde založeny své skupiny. Kdo se přidá ke Kapuletům, je pro Monteky mrtev. Kdo se přidá k Montekům, zemřel pro Kapulety. Skupinu Montek moderuje Romeo. Skupinu Kapulet Tybalt.

Stránky VeroNetu se plní agresivními útoky a nechutnými urážkami. Jedni si s druhými nezadají.

A když se někdo od počítače odtrhne, pravděpodobně proto, aby si šel sehnat energy drink, kafe či sirky do očí, vyrazí do ulic a čirou náhodou se střetne s příslušníkem druhé skupiny, stíhají se nenávistnými pohledy, skřípou zuby a nadávají si přes ulici...a pak tak rychle, jak jim zesláblé nohy dovolí, uhánějí zpět k počítačům, aby mohli napsat do svého blogu, jak s tím proklatým Montekem/Kapuletem zatočili, na to do smrti nezapomene! Jistě, občas, když se na VeroNetu objeví zvlášť lákavá akce, přihlásí se, sejdou a hromadně porvou, trochu poničí majetek města, aby se neřeklo, to ne, že ne...ale ona ta realita není tak dobrá, jako ta virtuální a šťouchnout do někoho na VeroNetu je větší sranda...Vlastně, počkat, je tu jedna výjimka – starostův synovec, Paris. Největší outsider Verony, možná největší outsider, jakého kdy země nosila. Paris není na VeroNetu. Paris nečte Výstřel ani Vánici. Anorev2 zaslechne jen náhodou u strýce v kanceláři. Paris čte knihy.

Jednoho dne začnou létat VeroNetem poplašné zprávy. Romeo není online! Romeo není online! Kam se poděl? Merkucio, první na seznamu Romeových přátel, vyrazí k němu. Najde ho, jak zírá na fotku na obrazovce...

 

Dobrá baba, chlape, ale co blbneš? Chápej, kámo, tohle je Rozalina, našel sem ji na VeroNetu. Fakt kost. Asi sem se zamiloval. No jasně, kámo, to bude dobrý. Je s někym ve vztahu? Ne, má tam nastavený nezadaná. No tak to je pohoda, ne? Ne, není. Chtěl sem si ji přidat do přátel. A ona mě...ignoruje!!! Chápeš to? No, tak to máš blbý, Romčo. Co mám dělat? Hlavně se přihlaš, Monteci šílej, že seš offline. Dobře. Ale když ji nebudu mít v přátelích, je to na h... Hele, máš tam vzkaz. Co to je? Nějakej spam? Ne, tyjo, čum, to je pozvánka...ale kdo mi to poslal? To musí bejt omylem, je to na Kapuletovskej mítink, jen pro jejich skupinu, pořádá to Tybalt. Já bych je...Hej, číhni, ale ta tvoje Rozalina tam de. Neke... no fakt jo. A je to dneska...tak to du taky. Musim ji vidět a zeptat se, proč mě ignoruje. Myslíš, že to projde? No jasně, hele, musíš tam mít lupen, ale ty nám schrastí Benvolio. Nojo, dyť Benvolio vlastně hacknul Tybaltův comp. Tak to bude dobrá smažba...

 

Párty u Kapuletů je akcí roku. Všichni Kapuleti i jejich příznivci – a několik nepříznivců, přesněji Merkucio, Benvolio a Romeo + několik reportérů Vánice v utajení – se svíjí do rytmu hudby DJ z rádia Anorev2, nasávají u baru, ládují se jednohubkami a jsou foceni pro Výstřel (vědomě) i pro Vánici (nevědomky).

Romeo se nebaví. S tikem v ruce, to jak mu schází myš, hledá dívku z profilovky. Tahle nebo tahle? Tahleta má takový podobný oči, ale je to tlustoprdka. Vida, někdo na ni mluví. JE to ona, Rozalina. Oou. Tak to radši ne. Profilovky klamou. Zato tamta u toho okna...tak to je KOČKA! Hmm...zatrsám s ní.

A zatrsají. A jak. Romeovy oči se poprvé topí v něčem jiném než v obrazovce. Ty její oči! A vlasy a postava! Políbí se, ani nevědí, jak. A Romeovi je jasné: Tu musím mít v přátelích. A že není na VeroNetu? Sladké...Bude! I když nevím, jak se jmenuje! Ale tamhle se řítí Tybalt, radši zmizím...

 I Julie, dcera Kapuletova je ohromena. On se mnou tančí...políbil mě...a povídá mi o VeroNetu, jak mi tuhle Tybalt ukazoval. Úžasná věc. Už se nebudu dívat na Kouzelnou školku, už nebudu hrát Bulánky. Hned se musím registrovat na VeroNet a přidám si ho...ale jak se jmenuje? A že už musí jít? Ne, ještě ne. Támhle jde Tybalt, tváří se hůř, než obvykle...Co je? Proč ten slaďoušek utíká? Napiš! Hej, chůvo!

Přibatolí se chůva. Nevrlá osůbka se špičatým nosem, který strká do všeho, zvláště do toho, po čem jí nic není. Kapulet, její zaměstnavatel, dávno odhalil její kvality, je tedy zvláštní zpravodajkou Výstřelu, čímž si přilepšuje k platu. Nejsenzačnější odhalení a nejbombastičtější šoky bývají jejím dílem. Doufá, že se brzy dočká ceny Zlatá Kachna. Ale svoji Julinku má ráda, to ona ano. I když je taková nemastná neslaná, žádné skandály... Až teď to začalo vypadat zajímavě, jak se lepila na onoho Romea, o němž přece každý ví, že má pletky s Rozalinou, tou zazobanou tlusťoškou. A teď chce vědět, kdo to byl, no božíčku, přece Montekův synáček, děvenko. A kam tak letíš? Je to tu v nejlepším a ty zrovna musíš jít hrát Bulánky? No tak jen jdi, jdi, já si tady ještě sesmolím článeček o panu X a paní Y, nestydové, zítra budou na titulní stránce!

Tybalt zvětřil Monteky na své party. Zuří. Taky už zjistil, že se mu někdo naboural do počítače. Tybalt běsní. Prát se nemůže, na to je tu příliš mnoho novinářů, ale několik známých z Výstřelu poštve na Monteky. Romeo zatím kdekoho zpovídá, s kýmže to vlastně trsal. Má štěstí, narazí na chůvu. Aha, tak Julie. Krásný nick, teda jméno. Příjmení nebylo přes rachot hudby slyšet. Ale nevadí, Google to jistí! A řítí se hledat Benvolia. Ten sedí v koutě se svou jedinou láskou, notebookem, a z nudy se nabourává do systému VeroBanky. Romeo jej o lásku bezcitně připraví, pak se mu ale Benvolia zželí a hodí mu alespoň svůj mobil, ať si hraje. Potom pláchne na záchody a googlí Julii. Vyhrála olympiádu z matematiky, fyziky, chemie...baletní kroužek...vystoupení pro sirotčinec...a příspěvek ve Výstřelu! Ne! To znamená, že je...Kapuletova! Zdrcený mladík se jde utěšit na VeroNet. A sláva, požehnán buď VeroNet, ona si ho přidala do přátel! Jako prvního! A ten status...

Julie uhání k počítači. Registruje se na VeroNet, vstoupí do skupin Kapuleti a Fanoušci Výstřelu. A do statusu vyplní:

Ach, Romeo, Romeo, proč jsi Romeo...Kdybys byl pod jiným nickem, pořád to budeš ty...změň si ho, vystup ze skupiny...

Romeo reaguje statusem:

Mít tvůj nick, na všechno kašlu!

Následuje řetěz vzájemných vzkazů, v nichž se ujistí nehynoucí láskou. Jen musí být opatrní, nenastavit “Ve vztahu s...“, to by znamenalo katastrofu! Nejspíš by je vyloučili ze skupin! I když, být v soupeřících skupinách je nesnesitelné. Ale co s tím? Tu Romeo dostane geniální nápad – napíše bratru Lorenzovi.

Bratr Lorenzo, mnich, stíhající sledovat veškerá média, provozuje na VeroNetu aplikaci Zpovědnice. Zde se mohou teenageři svěřovat se svými problémy a problémečky, ochotný bratr Lorenzo jim je diskrétně pomůže vyřešit. Protřelý bratr je ovšem také pravidelným dopisovatelem Vánice, rubrika Láska, i Výstřelu, rubrika Vztahy. Nejeden náctiletý kroutil nad plátky hlavou a říkal si, jak je možné, že má někdo úplně stejný problém jako on...

Na Romeův vzkaz bleskurychle reaguje pozváním obou na schůzku v kostele.

Když Romeo vychází z domu, vrhne se na něj pološílený Benvolio, mávající čerstvým výtiskem Výstřelu a dožadující se svého notebooku. Baterka nemohla přece vydržet déle než do východu slunce! Romeo čte po cestě (vrazí jen do jedné popelnice a staré paní):

 

VÝSTŘEL

 

Skandální odhalení! Balkonová scéna!

 

Kam až sahá drzost Monteků! Nejenže přišli na párty nepozváni, ale co hůř! Jeden z nich se po skončení párty pokusil vylézt na balkon Julie (14), jediné dcery Kapuletových. Dotyčná, hrající právě počítačovou hru, zareagovala na pokusy o vniknutí velice pohotově, vyběhla na balkon a donutila svou výmluvností mladíka k ústupu. Jak nám prozradila Chůva (54), výtržník na útěku vykřikoval cosi o východu slunce. Na místě byl nalezen mobilní telefon, jehož majitelem je – jak se nám podařilo zjistit - nechvalně známý Romeo Montek (17), jeden z opovážlivců, vniknuvších na párty Kapuletů. Můžeme se jen dohadovat, oč tomuto individuu šlo...jisté však je, že Kapuleti si nenechají takovouto troufalost líbit. Jak odpoví? Čtěte Výstřel!

 

Vysmátý Romeo dorazí do kostela. Individuum. A lezl za Julií. Hehe. Ti z Výstřelu jsou ale hlupci. Julie už čeká. Vítají se jako po stoletém odloučení. Bratru Lorenzovi se je nakonec podaří odtrhnout a navrhne jim řešení zapeklité situace - svatbu.

Romeo se drbe na hlavě. Svatba? Zbytečnost!

Julie krčí ramínky. Svatba? Přežitek!

Bratru Lorenzovi, užuž kalkulujícímu, jak si ušetří práci, až se rody spojí, a bude moci přispívat do jediného periodika, spadne čelist. Vždyť říkali, že se milují! Ano, to milují, ale... Ale? Ale svatbu ne! Ach, ta dnešní mládež! Co s vámi? Běžte zase hezky domů a pište si, jak chcete, zatím v těch skupinách vydržte, já zkusím vymyslet něco jiného...A tak jdou - a ten kousek společné cesty, kde je nikdo nemůže vidět, svorně nadávají na bratra Lorenza. Svatba! On je snad romantik, či co! V jakém století žije? Stejně by bylo nejlepší utéct! Ano! To je ono! Utečou a celá Verona i s Monteky a Kapulety jim může být ukradená! S tím se vrátí domů a po ICQ vymýšlejí plán útěku...

Za jejich zády se ovšem dějí věci nečekané...

 

Julie na párty neokouzlila jen Romea. Paris se zamiloval až po uši. Paris ovšem JE romantik. Také přečetl snad vše, co kdy bylo napsáno o lásce. A ví, co dělat. Neohroženě se vydá ke Kapuletovým. Doma je pouze paní Kapuletová, manžel odjel služebně, a čemu že vděčí za tak vzácnou návštěvu? Poníženě žádám o ruku slečny dcery. Oh...paní Kapuletová je dojata! To je jako z telenovely! Takhle má přece vypadat muž! Pěkně maminky se zeptá! A miluje Julii? Ó jistě, jako slunce miluje zemi a déšť moře...Paris si zabásní, matka taje a hned mu Julii slíbí. Svatba bude nevídaná! Šťastný Paris letí domů číst o svatbách, matinka začne honit služebnictvo a chystat slávu. Jen kde je ta holka?

Merkucio má po nočním řádění pěknou opičku. A je celý rozmrzelý, Tybaltovi paparazzi ho včera pronásledovali i na záchod. Ten Tybalt, ten...! Jde aspoň k Romeovi. Nenajde ho, zato najde Benvolia. Ha! Může si vyrovnat účty! A tak s Benvoliovou drobnou pomocí nejprve smaže Tybaltovi antivirový program a následně mu pošle trojského koně. Tak. To má za to, že Merkucio nemohl ani prkýnko sklopit, aniž by ho nefotili. To ho naučí!

Tybalt se probouzí po proflámované noci. Nejdřív přečte bulvár – správně, o noční příhodě tu je, a máte to, Montekové! Vida, z Merkuciových záchodových fotek udělali komiks, to hraničí s nevkusem, ale patří mu to.Potom kontroluje poštu...u všech Monteků, trojan! A antivir pryč! Teď si bude moct každej blbeček prohlížet, co má v compu! Tak to je moc! Kdo...? Merkucio!!!

Tybaltovi rupnou nervy, neváhá, zahackeří si také a maže Merkuciovi účet na VeroNetu!

Benvolio odchází domů nabít notebook. Merkucio se z Romeova počítače hlásí na VeroNet...Ale co to? Účet neexistuje? Jak, neexistuje? Píše administrátorovi. Jak, smazán? Kdo...Tybalt! Ten...! Píše Benvoliovi. Ale ani ten nedokáže účet obnovit. Merkucio je zdrcen. Všech 617 přátel ztraceno! Blog ztracen!  To je konec. Virtuální vražda! Merkucio se odplíží domů a fňuká nad smazaným účtem. Tybalt a Kapuleti! A vůbec, i Monteci! Kdybych se k nim nepletl! Volá do rádia Anorev2 na písničku na přání – a do éteru zakřičí jediné: Prasečí chřipku na ty vaše rody!!!

Romeo se přiřítí domů a hned na VeroNet. Ale co to? Kromě dvaceti tří zpráv od Julie jedna od Benvolia – Tybalt smazal Merkuciovi účet. Romeo kontroluje přátele – a skutečně, Merkucio je pryč! Merkucio zemřel VeroNetu, zemřel světu! Romeo truchlí pro prvního ze svých přátel – ale má i pořádný vztek. A rozzuřen se překoná, ani neví jak, ale smaže účet Tybaltovi.

Tybalt to samozřejmě zjistí téměř okamžitě – a je zdecimován. Co je smrt proti ztrátě účtu!

Zmizení dvou význačných členů skupin nezůstane bez odezvy členů – zahrnou starostu - administrátora vzkazy. Ten je nadmíru rozezlen – už zase jsou v sobě! Začne věc řešit oficiálně, pozve si rodiče delikventů – Merkucio s Tybaltem dostanou sto hodin veřejně prospěšných prací. Romeovi, jedinému přeživšímu účastníku virtuální války, nařídí i přes odpor otce Monteka, který by nejradši Kapulety smazal všechny, domácí vězení. Bez připojení.

 

Bulvár si samozřejmě smlsne, na druhý den vychází s titulky jako “Není více Tybalta“, “Merkuciův konec“, apod.

 

Julie si zoufá. Tak krátkou dobu trvalo její štěstí! Plán na útěk byl již téměř hotov...a teď je konec se vzkazy, s ICQ, konec se vším! Co počít? Chůvy se zeptat nemůže, to by hned bylo na titulní straně, maminka se dívá na televizi, bude lepší ji nerušit...a vida, nedívá, přišla za ní, to se nestalo už....hm, nikdy. Co se děje? Že svatba? Hloupost. Nechci se vdávat. Kohože? Parise? No tak to ani omylem. To už radši Romea. Že mě vydědíš? A odstřihneš od sítě? No a? A s pláčem utíká napsat bratru Lorenzovi.

 

Julie: pomoc, matka zas cumela moc na telku chce,  abych si vzala parise toho trotla

Lorenzo: nechtela ses vdavat a vidis, ted si mohla byt v klidu, polyandrie neni povolena

Julie: polyco?

Lorenzo: mnohomuzstvi

Julie: aha ale co mam ted delat? Romeo ma zaracha a to uz sme ten utek meli tak vymakanej...

Lorenzo: Ok, tak ti helpnu. Co rict, ze jsi lesba? To bys mela pokoj, vasi sou pro rovnopravnost

Julie: ale ne ve svy rodine! taky bych byla na vsech titulnich stranach a v rannim vysilani Anorevu2 by si ze me delali srandu... a navic by tomu veril i Romeo to teda ne!

Lorenzo: Tak neco tradicnejsiho. Mam tu takovej jeden matros, zkousel sem to na morceti, vypadalo jako chciply, ale pak se zas probralo a bylo v pohode...

Julie: to byla ta afera s pokusama na zviratech, co psala Vanice?

Lorenzo: to neres...ale fungovalo to na morceti, zafunguje i na tobe. Vezmou te, pred pohrbem vystavej u me v kostele a já dam Romeovi nejak vedet, at plachne, stavi se pro te a pak uz muzete jet podle toho vaseho  planu.

Julie: ale to morce pak stejne chciplo...

Lorenzo: sem ho nekrmil, no...

Julie: ok tak jim to odkejvu, stavte se tu s tim jakoze na domlouvani ty svatby.

Lorenzo: jj

 

A už to jde ráz na ráz. Lorenzo dorazí, zabaví matinku, Julii, která už sehrála scénku „Těšení na svatbu, která bude už zítra, jistě maminko“, šoupne lahvičku, popovídá, popije a zase odejde. Julie večer slavnostně smaže svůj účet na VeroNetu, popadne lahvičku, páchne to jako Tybaltovy ponožky, ale nevadí, pro Romea...lok! A neví o sobě...

Lorenzo posílá Romeovi e-mail, jak se situace má. Pak mu ovšem dojde, že se k němu Romeo nemá jak dostat. Uhání tedy na poštu. Dopis už neposílal, ani nepamatuje. Tak jednou doporučeně, ať Romeo ví, co se děje a neplaší. Dobře. To by bylo a teď půjde jako chystat svatbu...nebo pohřeb...prostě půjde něco chystat. Cestou ke kostelu však prochází kolem bankomatu VeroBanky. A tady stojí Benvolio a spokojeně plní batoh bankovkami. Vida, Lorenzo si vždycky říkal, že z toho kluka něco bude. Ptá se ho, co teď hodlá dělat. Benvolio neví. Nejradši už by byl zpátky u compu, tohle byl jen takový pokus, jestli to fakt vyšlo. Inu, Benvolio má štěstí, bratr Lorenzo je dobrá duše, donese mu pytle a pak to může schovat u něj v sakristii, než utichne povyk, a pak mu s tím pomůže, ne, nemusí děkovat, bližní si mají pomáhat...

Spokojený Benvolio jde domů a rozjíždí nový projekt – co takhle dostat do vysílání televize video s jaderným výbuchem poblíž Verony? To by mohla být zábava...a nebo raději vytvořit prográmek na odposlouchávání mobilních hovorů? Ale co, zkusí obojí...

K večeru kluše pošťák k Montekovic vile. Dopis nesl naposled...kde jsou ty časy! Vchází do zahrady...ovšem Montekovic pitbulové už dávno pošťákům odvykli. A tak za chvíli houká sanitka - a veledůležitý dopis zůstane nedoručen.

Druhý den ráno jde chůva budit Julii. Co ta holka vyspává, když se má vdávat? A zelená je jak...MRTVOLA!!! Chůva ztropí povyk, všichni přiběhnou, otec kleje, matka omdlévá, Paris pláče, ale nic platno, svatba se mění v pohřeb. Bratr Lorenzo jim doporučí tiše truchlit doma, aby se v tom média příliš nešťourala a jejich ránu nejitřila, že tělo pohřbí sám, a tak Julii obléknou do svatebních šatů a rozloučí se s ní, matka se poté jde utěšit k televizi, otec k počítači. Chůva pomáhá Lorenzovi převézt Julii do kostela– a v sakristii uvidí pytle. Uhodí na Lorenza, který jí po chvíli vydírání všechno vysype...a chůva bere věci do svých rukou. Julii ukryjí do zpovědnice.

Zdá se, že se podařilo smrt ututlat. Ale Paris se jde ze žalu opít – poprvé v životě – a má povídavou...a reportéři Vánice jsou všudypřítomní.

Romeo se užírá v domácím vězení, buší hlavou do zdí. Služebnictvo si to vyloží, jako že se nudí, přinese mu tedy něco ke čtení – ještě teplé číslo Vánice. Romeo čte – a hrůzou zavyje...

 

VÁNICE

 

Mrtvá nevěsta!

 

Dnešek měl být nejšťastnějším dnem v jejím životě. Namísto do svatebního lože však dnes bude Julie Kapuletová (14) uložena do hrobu.

Pohřeb proběhne zřejmě dnes v blíže neurčenou hodinu na blíže neurčeném místě, pravděpodobně však na místním hřbitově.

Dotyčná údajně zemřela na prasečí chřipku. Kapuleti se odmítají vyjádřit, zdá se, že se snaží úmrtí ututlat. Při pokusu o ověření informace u dívčina ex-snoubence, hodil zdrcený dotyčný po redaktorovi knihou Tři prasátka. Náhoda? Znamená to snad začátek epidemie, jež zničí starý rod? Působí Merkuciovo radioprokletí?

 

Romeo zůstane jako opařený. Julie, Julie, mrtvá! V šíleném žalu vyskočí z okna, jako zázrakem se mu nic nestane a uhání do nejbližší internetové kavárny a na VeroNet. A hle – Juliin účet smazán. Tak přece mrtva! Romeo okamžitě ruší i svůj účet – bez ní v přátelích je bezcenný. Zkontroluje ještě e-mail – jen samé spamy – mezi nimi i e- mail Lorenzův. Romeo spamy bezmyšlenkovitě smaže, opustí kavárnu a v depresi se toulá ulicemi Verony. Život ztratil smysl, má mít přece domácí vězení, snad si ho tedy někdo všimne a skončí to! Jenže lidé jsou jako na potvoru nevšímaví a všichni paparazziové i policisté zalezlí.

Julie se probouzí. Hlava se jí motá, stále je poněkud zelená, a ve zpovědnici jí to smrdí. Ve svém pubertálním mozečku usoudí, že by mohla být zábava jít strašit na hřbitov – když už je tedy jako mrtvá, ať to stojí za to! V nádherné svatební róbě tedy prchne na hřbitov, promenáduje se, dělá holubičky na náhrobcích a přemisťuje květiny, ale stejně jako Romea si jí nikdo nevšímá – lidé jsou zalezlí, čtou bulvár, zírají na televizi či píší do svých blogů o tom hrozném neštěstí. Nakonec se utahá tak, že si lehne na nejpohodlněji vypadající hrob a usne.

 

Romeo míří k hřbitovu. Tady leží jeho miláček, jeho brouček, jeho chudinka. A on tu zůstane s ní. Ale ouha – před branou se srazí s Parisem. Co tu děláš, ty pse? Nevidíš, že sem máš vstup zakázán? Bledý Paris s očima do krve vyplakanýma vleče vozík knih o designu hrobů, balzamování, reinkarnaci...a ve volné ruce svírá Kytici. Jdu za Julií. Tak to ani omylem, ta je moje, pakuj se. Nikdy. Romeo se rozzuří, vytrhne sokovi Kytici a praští ho s ní po hlavě. Paris padne. Koledoval si o to. Romeo vejde na hřbitov.

Tady leží, na hrobě jakéhosi Michaela, syna Jackova! Co to máš za rodiče? No jistě, Kapuleti. Škudlí nebo se na tebe chtěli ještě přijít podívat? Tak mě tu aspoň najdou s tebou a třeba nás dokonce pohřbí spolu! Taková krása, taková krása, jak živá...umřu! UMŘU!

Pevné rozhodnutí však bylo poněkud málo, Romeo ne a ne umřít. Paris byl sice otravný, ale zřejmě ne dost. Romeo usedá na hrob k Julii, pláč na krajíčku. Obejme ji – a ona jeho. Není mrtvá? Není vězněný? Ta radost! Můžou se umačkat! Ale teď rychle – podle plánu...

Paparazzi znovu vyrazí slídit po pohřbu. Před hřbitovem se potká tým Výstřelu i Vánice. Část se zabývá Parisem, část vtrhne na hřbitov. Rušení klidu mrtvých? No a? Zdá se však, že přišli příliš pozdě. Nebo brzo? Žádný pohřeb se nekoná – a honosná Kapuletovic hrobka je stále zanedbaná a zavřená. Co to znamená? Vtom z kostela vycházejí dvě postavy. Paparazzi se k nim svorně vrhnou. Neznámý mnich v kápi? Neznámá jeptiška? Přistiženi na hřbitově? Spolu? Výborné! Alespoň bude o čem psát, když ten pohřeb nevyšel. Sesypou se na osoby zasvěcené. Kdo jsou? Co tu pohledávají? Odpověď je omráčí. Bratr Omar a sestra Eulálie připravují vše potřebné na příjezd papeže do Verony. Novináři se na sebe zmateně dívají, ani jedni o ničem takovém nevědí. Je to jisté? Samozřejmě, jen ať se podívají na internet! V tušení nepřekonatelné senzace vyřítí se paparazzi ze hřbitova...a Romeo s Julií, vysmátí, jak jim vše sežrali i s navijákem, utíkají také, mávnou si na taxíka a jedou rovnou na letiště...

Paparazziové však díky připojení v mobilu odhalí kachnu nečekaně rychle a pustí se do pronásledování. Skupina, vyslaná směrem k letišti, spatří taxík s dvojicí. V divoké honičce pak taxikář nezvládne řízení a v plné rychlosti nabourá do mostní podpěry. Milenci jsou na místě mrtvi...

Montek s Kapuletem dorazí k tragické nehodě současně – a nad těly svých miláčků si konečně podají ruce, ukončí odvěké nepřátelství a společně podají trestní oznámení na paparazzie. Kapulet vycouvá ze spolupráce s Výstřelem, Montek prodá podíl na Vánici. Po neúspěchu v mediální oblasti se vrhnou se na politiku, založí stranu BSM (Boj S Médii), rozdávají letáčky a staví obří billboardy s tvářemi svých nevinných dětí, zabitých médii, zavazují se bojovat proti špíně bulvárního tisku, slibují očistit internet a zastavit mediální teror,...ale to už je jiný příběh...

 

Lorenzo využije povyku kolem katastrofy, sbalí Benvoliovy pytle a i s chůvou zmizí na Bahamy. A Tybalt s Merkuciem? Během sbírání odpadků v parku se víc než spřátelí a k obrovské radosti všech bulvárních novinářů se stanou prvním veronským registrovaným párem...

Život ve Veroně plyne dál...

Tragédií už se zabývá jen Paris. Události (a možná i rána Kyticí) jej ovlivní natolik, že píše divadelní hru. Pojmenuje ji zcela jednoduše - Romeo a Julie. Je na ni velmi pyšný. Aby se však vyhnul obtěžování médii, publikuje ji pod pseudonymem - William Shakespeare. :-)