Mark Twain prý řekl, že když ráno sníte živou žábu, tak si můžete být jisti, že nic horšího vás už ten den nepotká (to ostatně ani tu žábu :o) No, tak to mi tedy nehrozí..to by byla vražda prvního stupně...a následný u mě takřka kanibalismus...jasně, že vím, že všude vykládám, jak prostě "žeru" žáby, jenže tohle...br! To bych nikdy...NIC TAKOVÉHO!!..ale když už jsem u toho jídla(teda,že by žába zrovna byla jídlo? Trochu se to motá :o), tak mi to připomíná můj dnešní oběd...to bylo totiž tak: Každý mi vykládal, jak je výborný GYROS...popsali mi i cestu ke zdroji této údajně jedinečné lahůdky, a tak já, jako spráný gourmet - tady podotýkám, že mi bylo vysvětleno naším geniálním šedobradým profesorem na biologii, že slovo gurmán je ve skutečnosti a ve francouzštině výrazem pro žrouta, přičemž pravý význam, tedy to, co si pod tím představíme, vystihuje právě slovou gourmet - takže jsem tedy jako správný gourmet s jazýčkem chlupatějším než tarantule(no fuj, co mě to napadá za přirovnání?) vyrazila dle instrukcí za slibovanou nebeskou krmí. Cesta mi byla silně povědomá, začínala jsem čuchat nějakou lotrovinu a taky takovou tu vůni, silně kořeněnou, s nádechem bambusových výhonků, gumové podrážky v housce, kečupu a fritovacího oleje a já místo ke kdovíčemu, co jsem čekala dorazila ke starému známému pomale-rychlému občerstvení našich vietnamských spoluobčanů, hrdě nazvanému Asia Bistro. Nechtěla jsem věřit vlastním očím, ale cedule jako hrom vskutku na "KUŘECÝ GYROS - GYROS V BAGETĚ!" lákala, a tak jsem si ho u milé dívky žluté pleti i trička(firemní barva jí neslušela :o) objednala, zaplatila sumu 30 korun českých a pak už jen čekala, čekala, čekala... při pozorování, jak se přehazuje rýže v pánvi a divení se, jak je možný že to nevysypou, málem usnula...když vtom se přede mnou zčistajasna jako loupežníci z brdských lesů zjevili tři "týpci" se zjevným úmyslem...dát si hambáče :o) Hamburgr forever, vole sem, vole tam, reklamou na gyros byli očividně velmi pobaveni a vtom jeden z nich pronesl: "Nojo, vole, stejně je to kočka!" Málem jsem se začala červenat, vida, lichotka, když mi to došlo...vytřeštila jsem na něj zrak...trochu mi poklesla čelist...ale to už mi slečna vrazila do ruky tu..tu věc...bagetu...s kousky "čehosi", bohatě politými kečupem a tatarkou, to asi aby nebyly vidět chlupy...Podívala jsem se na to...pak na ty hošany...co si o tom jako mám myslet...a odměnou mi byl hurónský řehot a hlášky typu "bacha, ať to nezačne mňoukat","čičičiči" a podobně...takže jsem raději s¨"předmětem doličným" a pevným odhodláním nepozřít ani sousto vyrazila k domovu. Ale...když...on tak voněl!! A já měla tak šílenej hlad! Takže...no..já vím, že jsem hrozná, zakousla jsem se do toho...a řeknu vám, jestli to fakt byla kočka, jako že asi jo, tak chci jíst kočky každý den! Už v životě proti nim nic neřeknu! Ani jedno křivé slůvko, protože to byla ..no..skoro mana...mňam, mňam a mňau... :o)

A aby toho nebylo málo, co se mi ještě nestalo? Když mi zbývala poslední dvě sousta, přeběhla mi přes cestu černá kočka. Neděsila jsem se, na pověry nevěřím a navíc je to moje stará známá, vždycky na mě hrozně mile vrčí a přátelsky cení zuby :o)...tak jsem jí s takřka omluvnými slovy, že právě pojídám její příbuznou, kousek nabídla...poslední soustíčko jsem si od pusy utrhla...slupla ho, div mi prst neukousla a ještě začala příst a poživačně se mi třela o nohu...kanibalka jedna...vypasená..tak mě napadlo...:o)

A závěr? Prostě černý kočky, mokrý žáby...

Když ráno sníte žábu, můžete si myslet, že se vám už nic horšího nestane. Ale když si dáte k obědu kočku, můžete si říkat, že na světě je krásně, vy máte plné břicho a zase o jeden vtipný zážitek víc :o)