NEDĚLE - DEN DRUHÝ (Den odpočinku :-)

 

Panstvo statečné a damstvo roztomilé!

Tak co, nedalo vám to a už jste vyrazili sem k nám? Pokud ještě ne, radím vám dobře, učiňte tak co nejdřív. Nebojte, on to sice málokdo ví, ale Vesmír je opravdu nafukovací a neustále se rozpíná! Místa i jídla je dostatek, troufnu si říci i nadbytek, neb i na mě zbývá, a kdo nezapadne cestou, zapadne tady, žádné strachy!

Prostě neděle jede, neděle fičí, nastupujte, děti myší...děti Boží, řítíme se Vesmír vesmírem, myšůžo!
Jen jsem ráno očka rozlepila, už jsem si vychutnala překrásný budíček a snídani (pohybu mám ažaž, tudíž pravidelně a nadšeně pořádaným rozcvičkám se zásadně vyhýbám) a pospíšila si hupnout do boty jedné místní Kristýnky, zatímco ta, nic netušíc, umývala nádobí. Věřte, nevěřte, ona je má vytápěné! Jste vy lidi ale hlavy! Jelikož jsou jí tak trošku větší, akorát se tam vmáčknu a v teplíčku a pohodlí se můžu účastnit mše svaté dole v Deštném. Jen sebou nesmím moc mlet – to bych letěla já z boty a Kristýnka z jekem z kostela. Kdepak, jsem zticha, jak jen to my myšky umíme a pilně poslouchám. Vida, svátek Svaté Rodiny! Povídal páter Hoffman, že prý na Svatou Rodinu jste zvyklí slýchat nějaká mravokárná ponaučení, jak má být rodina dokonalá – a že je taky uslyšíte. Dobrá, slyšela jsem, my myši tomu nerozumíme, ale tón jeho hlasu mě uklidňuje – na druhou stranu, když si vzpomenu na všechny ty pastičky, co sklaply členy mé rodiny a co on nalíčil...zamokřím Kristýnce palec. Slzami, co si myslíte, jsem myš slušně vychovaná!

Na závěr se odvážím zapištět si „Narodil se Kristus Pán“ - nemám strach, že by mě někdo zaslechl, nadšenec, zpívající „Narodil se Santa Claus“ mě spolehlivě přehluší. Inu, byl prý dlouho v cizině :o)

Botka byla sice vyhřívaná, ale když jsem z ní na Vesmíru zase vylezla, byla jsem už kapánek přiomámená, vyrazila jsem se tedy vzpamatovat do kuchyně, kde se krájelo, smažilo, míchalo a zpívalo z plna hrdla. Však také podle toho oběd chutnal, schválně jsem to pozorovala, všem se ze zeleninové polívčičky a úžasné nedělní omáčky s masem a těstovinami až boule za ušima dělaly.

Odpoledne se rozstříklo v kapkách nutného odpočinku, vyrábění a zdobení, Dreamgame, jejíž neúnavný pořadatel chtěl vytáhnout i mě, povídání o Kábulu, určené spíš pro myšáky, obdivující letadla. Kdo chtěl, mohl se ztišit při adoraci – ale jelikož já se ztišuji vlastně pořád, šla jsem raději na pohádku. Díky ní a kabelu, co ležel vedle mě jsme všichni strávili chvíle plné hlodů.

Myšákem (mým oblíbeným vesmírným autem) jsem se svezla do kostela sv. Máří Magdalény na vánoční koncertek, byl dojemný, jen co je pravda, ale zastávám názor, vyslechnutý už zase v teplíčku u večeře: „Vánoční koncerty by se měly konat v červenci.“

K svému velkému údivu jsem dnes zjistila, že zřejmě ovládám umění bilokace! Buď jsem svatá nebo sjetá. Večerní program byl totiž rozdělen do tří částí – z toho jen na jedné, přednášce Míši a Míši Markových o novomanželském životě, jsem si jistá, že jsem nebyla. Seděla jsem si totiž pod židličkou, těšila se na vyprávění bratří Vacků o výstupu na Mont Blanc, když tu náhle, co se děje, jsem v čísi nohavici a jsem tahána po temném lese. Jediné, co slyším, je: „Nezhasínej, ty blbá svíčko...né, už zase!“ Kdosi mě unášel za zvukem píšťalky pořád pryč, ve větru a tmě černé jak můj čumáček lovil jakési papírky, potom pic a bum! a jsem zpátky v jídelně, aha, to byla ta ohlašovaná hra, inu, Vesmír je skvělý a o zázraky tu není nouze! Dál poslouchám o šplhání na nejvyšší horu Evropy brr, mě by tam nikdo nedostal, je mi zima, jen o tom slyším. Prý tam padá kamení, laviny, horský kozy, batohy, lidi, ..no všechno, člověk se musí do jídla nutit a může se spálit i vevnitř v nose, no to mě namelte do paštiky, proč tam ty lidi lezou? Když však padlo slovo mačky, vzala jsem do myších, mě neošálí, slovensky umím díky bývalým týmákům víc než dobře, mačky, to by tak chybělo. (pozn. red.: mačky = pomůcka horolezce)

Jak mě to vzalo, ani na modlitbu jsem nešla, prý byla krásná, s přímluvami, jen jsem, když už se všichni rozprchli, šla prozkoumat kalíšek svíčky...a spálila si čumák. To mám z toho. Pro příště – nehas, co tě nepálí. Zaléhám s ostatními a přeju vše krásné všem lidem i myším dobré vůle! (Ale kočkám, mačkám, ani horolezcům, protože je používají, NE!)

 

HeHe