????? – DEN ČTVRTÝ

Ale už myš! Jsem drobátko zmatená – co je dnes za den? Ve vesmírném mumraji už pomalu nestíhám chytat...ahá, dobrá, mšúterý!
Má provesmírná agitace byla zjevně účinná, Vesmír se plní, až mě hlava brní, za chvíli začnou lidé vypadávat okny, vesmírná defenestrace, to tu ještě nebylo, zajímavá to MYŠlenka. 230 lidí už je síla sílinka, ale stále ještě můžete dojet, pořád se tu někdo těší, až se bude spát už i na záchodech.
Začínám nabývat dojmu, že se brzy stanu první vesmírnou mučednicí či myšednicí, neb mě někdo ušlape – kam se, lidi, díváte? No jistě, páni po dámách a dámy po pánech, kdepak nějaká myš! Ale i k tomu tu Vesmír je, proč ne. (Lepší, než kdyby to bylo naopak – však víte)
Doufám, že už každý stihl pochopit, čím se tu, já pod stolem a lidi už taky, poránu živíme, takže k tomu můžu pomlčet, basta – pasta, co jsem na ní dnes uklouzla, to je úroveň, když mi kápna pasta na podlahu,  tak ji snad slíznu, ne? Kdepak, oni slízli jen slůvko “Kdo položí ruku na pluh a obrací se zpět, není způsobilý pro království Boží.“
Jojo, máte to těžký, my myši naštěstí nemáme pluhy…ale na přednášku P. Vincenta Zontáka o misiích jsem se ploužila a trochu se tam soužila, udržet pozornost jsem velmi toužila…leč marně jsem se snažila. Jujda, vzbudilo se ve mně básnické střevíčko! Prima! Mši v teple jsem si užila a naplno ji prožila, z plných pliček zpívala, hned líp se na svět dívala.
K pojídání lahodné máčky (hlavně, že ne mačky ;-) se špagetami zapěla hudební skupinka upoutávku na koncert – konečně vyšlo najevo, kolik jich vlastně je a že Křovák umí dobře hýkat.
Jak jsem si pak šupajdila pro teplejší kožíšek, koukám, loužička! Čmuchám…voní hezky…a není to Jihlavanka. Nečekala jsem, až mi bude patnáct a rozhodla se chlemtnout si. Ajta krajta …Redbull! Koukám jak zjara, pod lopatkou mě svědí, lup ho! Křídla! Mrtě hustý! Je ze mě netopýr! Vivat, už jsem přemýšlela, jak bych se podívala se skupinkami, které vyrážely do všech směrů – zvát obyvatelstvo na zítřejší koncert, takové misie…cha, pro mě myšije, tak letím! Rozhodla jsem se sledovat skupinku X. Snad jim netopýr ve dne nebude nápadný…potřebovala bych být alespoň albín, abych splynula se závějí, no nic, pozoruju, jak klepou u domků, vychrlí jedním dechem: „DobrýdenmyjsmezchatyVesmírpřišlijsmeváspozvatnatradičnísilvestrovskýkoncertek“ Nádech.„KterýsebudekonatzítravečtyřihodinyvkostelesvatéMáříMagdalenytadydolevDeštném“ Sípání. „Určitěpřijďtebudemesenavásmoctěšitjoavstupnénení.“ Rozpačitá pauza.“Apřejemevšenejlepšídonovéhoroku.  ---Ehm--- „Cože?“


Klapka. BULVÁRNÍ OKÉNKO

DRZÁ KATOLICKÁ MLÁDEŽ OBTĚŽUJE NEVINNÉ OBČANY
V Deštném v O.h. byl dnes zaznamenán zvláštní úkaz. Po městě i přilehlých samotách byly spatřeny potulující se skupinky mládeže z nechvalně známého zařízení, tak řečeného Vesmíru, jež pod záminkou prostého zvaní na jakýsi koncert, dotíraly na nicnetušící kolemjdoucí, zvonili u domů i bytů a pod maskou přátelské bodrosti vnucovaly jim podezřelé materiály. Jak nám prozradila naše zvláštní informátorka, paní M.: „Vypadaly jako slušný děti! Ale člověk dneska neví…radši jsem ten trezor zamkla.“
Případem se hodláme nadále zabývat a v zítřejším vydání vám přineseme čerstvé informace z avizované údajně kulturní události!


Myslím, že co jsem viděla a slyšela, mi stačilo, letím zpátky. Naberu výšku, zahlédnu Dědkovu kontrareflexní skupinku, jdoucí v hustém provozu po cestě smrti do Šedivin a kdovíproč si vzpomenu, že jsem chtěla zkontrolovat, jak píská a výská hudební skupinka… a už je to tu – zase se bilokuji. Vidím zuřivě dirigující Terezku, spoustu hubiček, otvírajících se jako kapří…a zapínám autopilota... Ale do myší zadnice! Oni ho sem nenamontovali! Šizuňk Redbull od Vietnamců! Třesk a plesk a rozplác! Hu…cítím každou kostičku v těle. Hehe, jsem praštěná! A volaká zmatěná! Čo sa robí? Těraz som zabudla rozprávať po česky! Do kelu! Něsu sa v čímsi kapucisku a majzla som sa o jeho tvrdů lebezňu! Oklepám sa…zvrtnu sa…a včíl…bum ho.. neviem o sebe.
K sobě a k češtině přijdu až zase na Vesmíru – mrknu do jídelny, večeře snědená, no těpic, program už frčí, písničky, básničky, scénky, zajímavosti…hlavu mám jak střep a z dojmů nic.
Taktak zvládnu modlitbu, načež se odpotácím do pelíšku, ráda, že je večerka už v jedenáct.
Dám si obklad z romadůru, to mi vždycky pomůže!
Končím a se loučím, na zítřek všechny tři palce držím a budu držet i čtvrtý, pokud ho najdu…v tomhle stavu. Zdar a sílu najdeš v sýru!

HeHe