STŘEDA – DEN PÁTÝ + bonus! 30 minut DNE ŠESTÉHO

 

Ave, čtenářstvo předrahé! Tak naposled v tomto roce tlapu po klávesách, ocáskem entruju, zprávy vám sděluju – to je pocit! Radujme se, veselme se, přišel Silvestr! (Zajímalo by mě, kdy přijde i Tweety.)

Dnes byl Vesmír jedním velikým kotlem, v němž se to všechno mlelo a klokotalo, závratnou rychlostí ubíhalo, div jsem se chvílemi neuvařila, 245 kusů lidu už vydá nějaké teplo!

Zchladilo mě Maruščino slovo na den: „...a odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“ Ohó, to je síla, jistě, ke konci roku a bilancování trefné, ale to mám vážně jako všem, co mě v loňském roce přidupli? Tak to bude na dlouho – snad to do půlnoci stihnu. Dopoledne padlo za oběť zuřivým přípravám – po celém domě byste stejně jako já nenašli místečko, kde by se netrénovaly výstupy na večer, nezkoušela hudba, nepřipravovalo se nad poMYŠlení lahůdek. To mi připomíná, musím si dát novoroční předsevzetí, že už se nebudu tolik cpát. Po průzkumné výpravě do krbovky jsem se taktak protáhla dveřmi, o škvírách nemluvě. Tímhle tempem ze mě brzy bude kapybara! (Tak mě napadá – proč není kapybara ve vyjmenovaných slovech?)

Co dál, jen dál? Ještě před obědem se – někteří sice s hekáním a brbláním, jako by měli lézt na Mount Everest – vyšplhali ke kostelu sv. Matouše, vyslechli kázání Prokopa Tobka, jenž je, to jen tak pro zajímavost, na pět měsíců na Vesmíru v záběhu alias na praxi a zatím se mi líbí – nelíčí pastičky.

S obědem to bylo skoro jako se vzdálenou příbuznou, o níž je známo, že vařila kašičku...tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic...šéfkuchař ji i se překonal, česnečku a MYŠmaš vychutnali jsme si všichni do posledního soustíčka – snad až na Martičku, jež prohlásila, že potom, co byla na záchodech, se jí obědvat nechce. Vrhli se tedy po O na úklid a nametli minimálně čtyři kila chrůn (nechutných, neidentifikovatelných prachovo-vlasových chuchvalců). To já si hodila tlapky nahoru a do odchodu na koncert ani čumák nevystrčila. V hodině H jsem hupla saxofonistovi do saxíku...príma myšskrýš, když pak v kostele v Deštném poprvé foukl, asi se divil, sice něco písklo, ale nástroj to nebyl, šíleně to lechtalo...raději jsem vypadla. Když doklouzali i ostatní, koncert začal, divadlo se hrálo, pastýři s králi verše spřádali a o děťátko se hádali, andělé a velbloudi kráčeli, zpěváci nejen o nich zpívali, seč jim síly stačily, zkrátka krása vesmírná, ba přímo nadgalaxiální! Na zhanobení koncertní krásy by si bulvár vylámal zuby, ani si neškrtl a ostrouhal mrkvičku (nenabídl mi). Pařící a o přídavky málem na kolenou škemrající obecenstvo bylo toho důkazem.

Po zbytkové večeři přišlo dlouho očekávané...režijní skupinka ztroskotala na pustém ostrově...velmi dojemné, z jejich působení zde pak vyplul celý silvestrovský večer...Dědko tradičně přispěl dokonalou imitací Spejbla a Hurvínka, jejichž bábovkou by se dalo řezat sklo, následovala reklama na Bibli, vystoupení velkého a malého Kašpárka, šíleně vážná scénka,v níž byl starý rok pochován a nový se narodil. S nadšením přivítalo publikum starého dobrého Křovákova Venouška. Kdo neslyšel, jako by nežil. Já měla tu čest již nejméně pětapadesátkrát. Tentokrát jej prezentoval v divadelním provedení a to tak dokonale, že jsem měla strach, že ta housenka sežere i mě. (Naštěstí se včas poblila.) Z vtipně zveršované Perníkové chaloupky se pro změnu sbíhaly sliny mně. Ovšem to, co přišlo na řadu poté, nemá na Vesmíru obdoby. Improvizační zápas, v němž soupeřily týmy Pirátů a Domorodců, vzbudil silné emoce jak v hercích - „Vyzpovídáte mě?“ „Neumím to, umři. BANG!“ - tak v divácích, jež svými hlasy určili vítěze. Skvělých výstupů sice bylo jak hřebů v fakírském loži, leč tím zlatým – alespoň pro mě – byl poslední:

 

BULVÁRNÍ VSTUP


MODERNIZACE CÍRKVE???


Zdá se, že přelom roku 2008/2009 se stal zlomovým pro církevní instituci, nazývanou doposud středověkou, zkostnatělou a moderní době nevyhovující. Do běžného provozu byla totiž uvedena novinka - automatická zpovědní služba. Jak toto převratné zařízení, jež má církvi údajně umožnit návrat na výsluní, funguje? Pověřili jsme našeho speciálně vyškoleného zpravodaje jejím otestováním. Po zadání osobního křesťanského identifikačního čísla, jež získáte registrací na farním úřadě, a vložení karty hříchů, umožní vám – tedy, pokud máte dostatečný kredit – vykonání zpovědi. Poté již jen jednoduchým stiskem tlačítka potvrdíte svou lítost a hříchy jsou odpuštěny! Zdá se ovšem, že Řím na svých ovečkách šetří - podařilo se nám vypátrat, že automaty byly vyráběny v Čínské lidově demokratické republice. V 89% případů zpovědi se toto „stéblo tonoucí matičky církve“ zadře při ukládání pokání – výčet uložených skutků kajícnosti je nad jakékoliv časové i hmotné možnosti ubohých hříšníků, jež prchají s hrůzou v očích. Zdá se tedy, že jediné, co katolíkům ještě zbývá, je to, co v naivní důvěře činí již 2000 let - doufat v zázrak.*

*(pozn. red.: Odmítáme převzít odpovědnost za případné nepochopení bulvárního vstupu.)

 

Páni, ležela jsem pod čísi botou, všechny čtyři vzhůru a chechtala se jako šílená. A když pak ještě jeden z ubohých trosečníků zařičel: „To není parník, ale tsunami!“, byla jsem zralá na myšinfarkt.

Po „pauze na vyvenčení“ cupala jsem se všemi v jednom velkém myšuňku znovu do svitem pochodní a svící ozářeného kostela...v zamyšlení nad uplynulým rokem, adoraci, zpěvu písní z Taizé a v mém případě netrpělivém okusování ocásku, jsme vyčkali připlížení nového roku – a najednou byl tady, rachot všude všady, velká sláva, Svatováclavský chorál a česká hymna, záplava nadšení, gratulací a objímání i novoroční požehnání jej doprovázely...a výbuchy stovek barevných hvězdiček v mlze se pozorovaly...HURÁÁ! 2009!

 

Přeji myšovatý rok

k tunám sýra jenom skok

v pastičkách vždy ruplá pérka

chcíplého dravého výrka,

a ta kočka, co vás honí -

a't je jednou provždy po ní!

 

Juchů! Hurá slavit! Dalsí zprávy zítra (pokud se nezkalím na myškaši :o)

 

Ze ♥ a s +

 

Vaše Vesmírná Myš

 

HeHe