- napsáno v půlhodině... pro spolužáka, co nutně potřeboval dělat matiku a zároveň musel do druhého dne odevzdat sloh, jinak by nebyl klasifikován...téma Kdybych měl tři přání stálo by zajisté za úvahu poněkud jiného rozměru, ale na mou otázku, co by sí vlastně přál, kdyby mohl mít tři přání, mi odpověděl klasickou trojku štěstí-zdraví-prachy...no...ovlivnilo to úroveň...stejně jako snaha o přiblížení se spolužákovu předpokládanému stylu...bylo mi sice řečeno, že se to tak úplně nepodařilo...ale milá paní profesorka zatím nic nenamítala, což mě pochopitelně hřeje... :-) Tato příhoda přiměla mě též k zamyšlení...oč je nájemný pisatel lepší nájemného vraha? :-) 

 

 

 

Minulé úterý jsem šel po ulici. Boty mi čvachtaly tající břečkou a já se díval do země, pozoroval rozstřikující se bláto a každým krokem se blížil obrovské změně svého života…Bum! Sklopenou hlavou jsem narazil do vousatého a tělnatého muže s rybářskou čapkou, prutem přes rameno, vakem a hrozivě vyhlížející sekerou za opaskem. Změřil si mě od hlavy k patě, navzdory očekávanému výbuchu zlosti se usmál a povídá: „A vida, tak to bychom měli…“ Pozvedl ruku a já se podvědomě přikrčil ve strachu ze sekery, ale zalovil ve vaku: „Hochu, hochu, nevím, čemu říkáš štěstí, ale dneska ho máš. Sice mi to asi nebudeš věřit, ale jsem kouzelný dědeček a dnes jsem zase ulovil tu zlatou rybku, nemůže si dát pozor, potvůrka…tak tady ji máš, upaluj s ní k vodě a zvol svá přání moudře!“ Podal mi slizkou, plácající se věc. Hlavou mi běhaly myšlenky typu „Bohnice propouštějí “ či „skrytá kamera“, ale štítivě jsem rybičku převzal – vešla se mi do dlaně jako do konzervy. Jak jsem ji zkoumal, bělobradý tlouštík se vytratil jako dým a nechal mě stát vprostřed ulice s házející se šupinatkou. Hm, to by mě zajímalo…ale což, za pokus to stojí, procházka mi po Vánocích neublíží. Vydal jsem se k řece, pohazuje si rybkou ve vzduchu. Kouzelná, povídali, že mu hráli! Jenže, kdoví, dnes je možné všechno, co když ji vážně pustím a ona mi splní tři přání? Podíval jsem se na ni, moc upovídaně nevypadala, ačkoliv hubičku otvírala, jak lapala po vzduchu. Tři přání, tři přání…nojo, ale vždyť já stejně nevím, co bych si měl přát…hm…což takhle konec hladomoru, zastavení globálního oteplování, světový mír? To by, panečku, byly bomby…nebo spíš nebyly bomby…ale co z toho budu mít já? Nic, pochopitelně. Ale svět by byl hned lepší místo k žití, generace a generace potomků by ti byly vděčné! Jenže kafe si koupím za vděčnost a dvacku k tomu…takže jasnačka, ne? Money, money, money, rovnou třikrát, jako v té písničce od Abby…to by bylo! To by byl živůtek! Jedna báseň, bez námahy, za peníze koupím všechno, možná i ten hladomor vyřeším, oteplování zastavím, teroristy uplatím...nedobytný trezor jako strýček Skrblík si vybuduju…aha…a dnem a nocí se o to budu klepat. Tak to by mě zase nebavilo, o tom žádná. Vtom mě míjí skupinka tří králů, nadšeně a falešně zpívající „Štěstí, zdraví, pokoj svatý…“, je to jako osvícení. No jistě! To vůbec nezní špatně! Hlavně to zdravíčko, že, jak si všichni přejí, ano, tak mě svědí ruka…aha, to ta ryba, no fuj, ale zdravíčko, to zařazuji na svůj třípoložkový seznam jako číslo jedna. A co se štíska týče, beru taky, se štístkem se mi může podařit získat, cokoliv si zamanu…to za to stojí, beru od hodiny. Mnu si ruce a dávám tím zároveň rybě masáž srdce, vypadá na umření, jen vydrž holka, už tam budem. Jen ještě to třetí, to zatracené třetí, už mě nic nenapadá, poraďte mi někdo! Krasavici přelíbeznou? Hm, tu si najdu, natolik si věřím, nebudu plýtvat. Nakonec ještě ten pokoj svatý, ne? To by mi tak ještě scházelo, ani nevím, co to je!  Jsem v koncích…své fantazie i poutě s rybkou, co se, jak tak koukám, ani pořádně neleskne…vypadá spíš jako natřená Balakrylem. Tak stojím na mostě se sevřenou pěstí, lidé chodí kolem, divně se dívají a šuškají si o sebevrazích a zoofilech…a mně se vaří mozek usilovným přemýšlením. Námahou z nezvyklého úkonu se mi potí dlaně, chci si rybu přehodit z jedné do druhé, ale ta mrška najednou ožije, střihne sebou a šup! Proklouzne mi mezi prsty a už je ve vodě, už sebou šťastně mele ve vodním proudu! Tisíc láter…tisíc láter! No jistě! Měl jsem si přát dalších tisíc přání! Nebo kouzelný prsten! Nebo lampu s džinem! A teď je to v háji.Vlastně ve vodě! Zírám toužebně do kalných vod, zlatá rybo, slyš má slova, vylez z vody, zjev se znova! Ale ryba nic, nejspíš už odplavala bůhvíkam…a byla to úplně obyčejná plotička. To je ale! Mám skoro vztek! Tak dlouho jsem se zaobíral vymýšlením přání a když už na to přijdu, je to k ničemu! Ten tlusťoch fousatej! Dneska už se nedá věřit ničemu, ani kouzelným dědečkům. Ale můžu být rád…alespoň nemám ženu zlou jako šídlo, co ji pálí dobré bydlo. A svět se bude točit i bez mých přání…