Z nebe padá sníh a na mě nostalgie...sníh nechám odhazovat bráchu a sebe radši vypíšu...

 

01          

 

Před desíti lety jsem byla takový žábě prťavý, bezhlavě zakoukaný do jistého ministranta, žábě, kterému, když slyšelo, že se cosi kdesi pořádá skrze tři krále, bylo všechno fuk, i to, že z něho udělali Kašpara, jen když se dostalo do skupinky s ním. A když se vedoucím stal vlastní starší bratr, bylo šťastný, že ho vidí a má jen pro sebe, neb se nedávno odstěhoval a chyběl jí, a že na ní nezkouší karate, což jí nechybělo. Takže ani pán, co otevřel, jak ho Pán stvořil, ani trasa z nejhorších nevyvedlo žábě z míry. Navíc ten krásný kalendář s králíky! V řadě za sebou Bob, Bobek a Bubu. A skvělé zpívání Myyy třiiii krááálovééé....A první okusení tříkrálové bramboračky...aaach...Krásný to čas!

 

 

02

 

Stále žábě, už o něco míň zakoukané, potichu brblající „Jéjda, zase tenhleten...“ a „Proč mám bejt Kašpar já?“ Ovšem tento ročník byl rozhodně nejpestřejší...Až nezdravě bílý Kašpar, žlutý Melichar – na poslední chvíli co záskok sehnaný kamarád Nguyen – a začerněný mile-nemilý ministrant. Vzpouzející se starší bratr, ochotný chodit asi jako rok nošená ponožka vonět po jahodách, avšak donucený a k velkému žalu žáběte upamatovávající se na shaolinské chvaty. Zpívání Myy třiii kráálovééé znělo...řekněme...zmutovaně... Poněkud horší to čas! Ale pět talířů bramboračky to jistilo...

 

03

 

Žáběti narostly nožičky, odpadl pulčí ocásek.  Když slyší o Tříkrálovce, ježí se tomu vlasy, chlupy, oči, nohy, ruce, pobíhá, zmatkuje a křičí “Hlavně ne s nim, hlavně ne s nim!“ Co ovšem zmůže? Nic. A tak chodí, dělá ze sebe Kašpara a blbce a zarytě se nebaví s kdysi tak zbožňovaným Baltazarem. Melichar dělá prostředníka. Neúspěšně. Staršímu bratru se konečně povedlo setřást vůdcovský úděl. Slečna mu to zkrátka zakázala. Zaryté duo se snaživým Melicharem dostává přehodného a přemírného cizího člověka, s milým úsměvem a něžným mrkáním puntičkářsky vymetajícího i autobusové zastávky, skoro i psí boudy. Ke všemu zpívání bylo zamítnuto a Myyy třiii krááálovéééé jako báseň VŮBEC nevyzní. Fňň...pět talířů Bramboračky, která už získala svou vlastní osobnost, bylo ještě tak nejpozitivnějších...

 

04

 

Žábě si stále se prodlužujícíma nožičkama vydupalo změnu skupinky, trasy i vedoucího. Ministranta odvál divoký času vztek, jak by pan Mácha řek´.Haleluja! A tak místo klepání kosy a obcházení roztroušených chaloupek lape po dechu po temných chodbách sídlištních kolosů. Poprvé také míří do vyhlášeného postrachu veškerých Kašparů, Melicharů i Baltazarů, tzv. Domu hrůzy. Zkazky o vynášených i na chodbách se povalujících rakvích, náhle smrtí kosených otvírajících a děsivých skřecích, linoucích se ze sklepů, nebyly potvrzeny. Vedoucí ukázala se býti velmi milou, ke všemu mající bezlepkovou dietu a tím velmi znesnadňující dělení čtyř sladkých odměn mezi tři krále. Navíc kašpařící žábě s dvěma podobnými žabaty natropí mnohem více neplechy a tok slov je nezastavitelný.  Žabata stihnou pokecat, když pán hledá peněženku, hodí řeč mezi dvěma slokami libými hlásky zpívaného Myyy třiiii krááálovééé a dokonce stihnou zdrbnout nemožnost zástěry, když se majitelka pokouší nacpat dvoustovku do nemožně úzké dírky. Kdyby někoho chytrého na ústředí nenapadlo obohatit Bramboračku o houby, a redukovat tak počet vylízaných talířů na tři, bylo by to perfektní, bomba, úža žůžo!

 

05

Žábě postupuje! Po tvrdém boji o koruny šplhá na post Melichara. Zhrzené soupeřky mu to ovšem osladí, a ne cukříkem, nýbrž psaním K+M+B na futra. Co je sůl v očích oproti křídovému prachu tamtéž! A jak trapně kluzká a kříděvzdorná jsou paneláková futra! Nu což...Pověstný Dům hrůzy ukazuje se být místem nečekaně příjemným, milé staré babičky nešetří pochvalami vzhledu ani pochoutkami. A při zpěvu – babičky utírají slzičky. To už pak člověk semtam nějakou tu rakev překousne. A pozvání od vůdkyně na oběd není rozhodně nepříjemné. Ačkoliv, Bramboračka to není. Naštěstí na ústředí zbyla. Pamatujte, pro krále není ani vyblizování kbelíku nedůstojné!

 

06

Žábě se stává chameleónem a poprvé v historii mění barvu. Památný a slavný to okamžik!  Po mnohých pokusech a omylech vzniká Černidlo, na hlavu je poprvé vražena paruka. Juchuchuchůů! Na zdánlivě nejvyšší příčce si žábě lebedí, užívá si nový rajón i novou vedoucí, hezky inkognito u spolužáků i blízkých známých zpívá basem, vyvádí nepřístojnosti a mění si text...a je po Baltazarech šťastné! S Bramboračkou se popasuje 4:0. Večer zjišťuje nefunkčnost hlasového ústrojí, nemožnost pohnout prsty u nohou a neschopnost vrátit obličeji původní barvu.

 

07

Černidlo je postupem téměř alchymistickým přiváděno k dokonalosti a rodina k šílenství. Veškeré obyčejné tužky v domácnosti rozstrouhány, inkoustové tužky nepíšou, není čím krémovat boty. Ale hlavně, že milé žábě neutrží ostudu od učitelů ni spolužáků! Černá černější, žábě směšnější! Vlastní matka odmítá se hlásit...Inovace v podobě flétnového doprovodu je vřele přivítána, zvláště v domově důchodců patřícím do rajónu. Množí se komplimenty, složené Baltazarovi. Od „Jéé, vy máte krásnýho černýho!“ přes „Tak kde je ten loňskej panáček černej?“ po „Mamí, já se bojím!“ Ještě, že černá skryje červenání! Stud kazí chuť k jídlu, třetí talíř tradiční Bramboračky je i posledním.

 

08

Tralalá! Žábě se blíží úplnému zežábění a s překvapením zjišťuje, že ne Baltazar je nejvyšší možnou dosažitelnou hodností, nýbrž tak řečený Vůdce, do té doby považovaný spíš za nutné zlo! :-)  Tak obchází domy ještěžábě, s nekalými úmysly v srdci, černějším než obličej. Být tak vlastním pánem! Již žádné otročení choutkám a nechoutkám vedoucího! Hodit přísný pohled a zpupně nakázat „Tady štěká pes, sem teda nejdem!“ Moci si nechat všechny zbylé cukry...i kalendáře! Letošní zpívání pochválily opravdu jen hluché stařenky. Někdo nám hodil do kasičky čokoládový peníze. Po jejich konzumaci se vešly pouhé dva talíře rok od roku lepší Bramboračky.

 

09

Konečně! Rok(y) práce, tvrdé dřiny, sebezáporu...poníženého a ponižujícího škemrání a užŽába vyfasuje krásnou bílou kartičku. Jak hrdě se nese! Jak pyšně se rozhlíží a své spolukrálíky jak krajinu přehlíží! Ale však ono jí něco z toho obláčku srazí! A letadlo to nebude! Jen dvě slůvka...“málo lidí“. Klesne tedy zase z nadoblačných výšin a pokorně přijme po létech roli Kašpara. Na Černidlo má sice už skoro patent, dokonce na něj druhý den píše ódu, ale musí jej potupně přenechat jiným. Proč se maturitní plesy pořádají zrovna ke Třem králům? K nevíře! K dovršení všeho jeden velmi milý muž po otevření dvéří zvolal, cituji: „Co je to za racochejly?“ Potupnou urážkou byla však skupinka nečekaně sjednocena a jedním hlasem mu za rohem nepublikovatelnými výrazy zlořečila :-) Dalším velkým problémem ukázal se hlad. Nedůstojný to byl pohled na krále, slintající i když z bytu vyběhl mopslík. A co teprve, když další rádobyvtipný gentleman, nemaje, co by nám dal, počal nabízet pečenou kachnu! A ubozí mudrci museli zavrtět hlavou, protože by se nevešla do kasičky.  Je nabíledni, že Bramboračka byla vdechnuta málem i s pěti talíři.

 

pozn. cenzora: Z tohoto roku se také dochoval fragment autentické zprávy, ten však bude pro svou zdánlivou nekompatibilitu s tímto bilancováním publikován zvlášť.

 

10

 

Žába v chmurách. Jubilejní desátý ročník Tříkrálové sbírky...a zle a podle útočí nechuť! Žábě se NECHCE! To je na pováženou...i v letech neshod s jistým ministrantem šlo jen o banální roztržku a ne o podrytí podstaty... Vyhlásí Žába bojkot? Ne, Žába, sice s tváří, za kterou by se nemuselo stydět ani pohanské sousoší bohů Otravena a Znechucena, jde. Očekávání veškerá negativní. A už to frčí...fásne kamarádku a jejího přítele. Zátiší s křenem. Ač tři, chodíme ve čtyřech. Přítel nedokáže pochopit, že jediné, co čoudí a má táhnout z krále, je kadidlo, a že ačkoliv milí mudrcové mají přijet stylově, Camel je nežádoucí. Zpěv se odmítá nazývat zpěvem. Ještě, že jsou babičky rok od roku hlušší. A rok od roku jim zbývá více cukroví, kterým nacpávají nás. Ubohý talíř a půl Bramboračky se taktak vejde.

 

Žába teď celkem marně hledá pozitiva. No fajn, cukry byly modrý. Po letech byl zase hezký obrázek na kalendáříku. A byla vůdce. A byla černá...ač paruka i recept na Černidlo byly ztraceny. A...a...a...úsměvy babiček v ní vyvolaly hezký srdcetřepetání...a dvě děti se jí lekly...a ví, na jak dobrý účely všechno to, co lidstvo nacpalo do šíleně úzkých otvorů kasiček naházelo, přijde...ale vlastně...aha! Dnešní chvíle nejzářnější: při posezu u Bramboračky a (nově se vytvářející tradici ) Párečků objevila Žába zlatý poklad! Dobře, možná trochu zrzavý, ale...malé žábě, z fleku citující obsáhlé pasáže z Izerovy Policejní akademie, vyvážilo všechno...ať žijí takovými nesmysly děti kazící starší sourozenci!

 

...ale i tak Žába, dřívější žábě radši bilancuje a jubileum ne a ne a neslaví...dvě jedničky jsou hezčí než jednička a nula...takže K+M+B zase příště...a K+M+B forever ;-)