¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯

…hodina bývá dlouho trpělivá a potom odbíjí…

V neděli 7. března si hodina ani nepočkala na pátou a samou nedočkavostí začala odbíjet už ve tři. Proč? Inu, těšila se, že o ní bude zase zpíváno. Na faře v Rychnově se totiž konala dlouho odkládaná a netrpělivě očekávaná soutěž v karaoke. Že nevíte, co to karaoke je? To se vezme obyčejná televize, zakoupí se mikrofony,  kabely a  speciální karaoke krabička, do ní se strčí cédéčko s písničkami, všechno se to smontuje a pošteluje a při troše štěstí a šikovnosti  vám na obrazovku hezky přikluše text vaší oblíbené písničky, zazní hudba – a tralá! Už můžete zpívat, seč vám dech stačí. A když už máme takovouto věc, proč ji schovávat a nepodělit se o radost s bližními svými? Tak tedy v den D, v místnosti M zasedá porota, odborníci na slovo vzatí – Zuzana Šmídová, geniální flétnistka, členka  skupiny LO3, páter Petr Stejskal, jehož největší doménou je odhodlaný zpěv až řev, mistrně ovládající umění brnkat na kytaru, stejně jako na nervy, a v neposlední řadě takřka “zahraniční umělec“ Petr Lukeš, lídr jilemnické kapely Vavřineček a profesionální hudební nadšenec. Hrstka shromážděných soutěžících pozoruje nastávající hodnotitele s obavami. Kolena se chvějí. Pot stéká. Soutěž může vypuknout. Sympatická moderátorka Lucie Barabášová bez dlouhých okolků uvádí první  soutěžící – Hanu Bekovou s písní Beskyde, Beskyde.  Porota oceňuje dobrý výkon a odvahu být první, mírně vytýká zbytečnou nervozitu, avšak zdá se být velmi spokojena. Po bouřlivém potlesku následuje další účastnice – Michaela Kafuňková, která si vybrala píseň Když jsem já šel tou putimskou branou. Z řad publika se ozývají obdivné výkřiky. Porota je obzvláště unešena zvláštním zbarvením hlasu. Do třetice všeho dobrého přichází se svou písní Nonstop Monika Indrová. Její vystoupení je hodnoceno velice kladně, jeden z diváků projevuje své nadšení tak hlasitě, že musí být důrazně napomenut. S čtvrtým výstupem v pořadí  přecházíme do kategorie Muži – s písní Stánky se objevuje Pavel Andrés. Porotci ocení především snahu, poradí dát přednost vlastnímu smyslu pro rytmus před striktním držením se diktátu obrazovky. Jako poslední se představuje nová hvězda na farním nebi – Michal Křehlík se svým podáním písně Široký, hluboký. I u něj porota vyzdvihne kladné stránky, na záporné upozorní vpravdě otcovsky, načež se odebere do ústraní k poradě a závěrečnému zhodnocení. Soutěžící zatím spojí síly s publikem k hbité likvidaci připraveného občerstvení. Porota se po chvíli s tajuplnými úsměvy vrací, pro větší napětí je však ještě zařazena originální hra. Vzniknuvší týmy žen a mužů slídí v souřadnicové mřížce vždy po dvou úryvcích stejné písně, interpretované moderátorkou a její pomocnicí, zkrátka hrají hudební pexeso, ztížené poněkud omezenými hlasovými dispozicemi zpívajících. Konečně je všech patnáct dvojic zdárně objeveno – početnější mužský tým se hlučně raduje z vítězství – a může se přistoupit k vyhlášení výsledků. Porotci vyjádří hluboký obdiv odvaze i schopnostem zúčastněných a po právu je odmění dárkovými balíčky. Jako třešnička na rozezpívaném dortu zapůsobilo vyžebraný přídavek p. Stejskala „Hej, bílo břízá... V propuklém nadšení a ovacích pak soutěžící ještě zazpívají společnou píseň, po překonání drobných technických problémů přijdou na řadu duety rodinných i nerodinných příslušníků a volná zábava.

¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯

…hodina bývá někdy nekonečnou a potom odbíjí…

Nedělní hodina bohužel nekonečnou nebyla a pátou odbíjela jen velmi, velmi nerada. Ale všechno hezké někdy skončí…a hodina se už může těšit na další skvělou farní akci…už odtikává…

‡ˆŠ‹ŒŽ‘’‡ˆŠ‹ŒŽ‘’‡ˆŠ‹ŒŽ‘’‡ˆŠ‹ŒŽ