Po dlouhé (dobře, krátké, jsem na nich závislá) době jsem si pustila film Slavíci v kleci...kdo si pamatuje okatého uličníka Morhange, an před tabulí otevře pusu a vydá tóny, z nichž se tají dech? A kdo rozumí, o čem to vlastně zpívá, když se ozve "Caresse sur l’océan"? (Ty, tam vzadu? Ehm, cože? Žes to neviděl? Neslyšel? Nevídáno, neslýcháno! Máš za domácí úkol vidět, slyšet! To uvidíš! To uslyšíš!) Ale k věci... třeba moje maminka, i když umí výborný francouzský brambory, teda vůbec neví. A popravdě – ani já. Možná tak Espagna, řekněme, to ještě pochopím. Ale dívaly jsme se, poslouchaly - a ona, že se jí to líbí, že ji při tom mrazí v zádech a o čem že to teda je. Ehm. Tak mě to samozřejmě taky zajímalo. Třeba tam dojemně andělsky zpívá o tom, jak koupil babičce k Vánocům ponožky, ale sežral mu je leguán, kterej nakonec uprchnul do Španěl. A tak jsem byla hodná holčička (to je vždycky nebezpečný :-) ...a poprosila jsem Terezku (hele) o přeložení (máš můj největší DÍK) a z volného překladu poupravila (ne, nazývat to přebásněním by bylo značně nadnesené) do relativně zpívatelné podoby (se všema očima zavřenýma)...to je prostě tak, že když má člověk/Žába nejvíc práce, dělá nejraději co? Úplně něco jiného, jen aby se práci vyhnula. A když to jde svýst na činění radosti bližním svým, je to vůbec nejlepšejší :-) Tak. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že...A hle, ukázalo se, že se nejednalo o leguána - ale zvířátko se tam vyskytlo taky, k mé velké potěše :-)...tedy doufám, že aspoň ždibek té nálady původní písně zůstal zachován...
Takže lup! sem pěkně věc překrásnou původní...
...a sem věc následnou jinačí :-)
Něha nad oceánem
Svítí něhou oceán
Se zimou pták přilétá
Ledově lehký, prokřehlý
Vzduch jiskřící pomíjí
Ozvěnou v dál zpěv se ztrácí
Vzdušné zámky zháší
Ve vichru se roztočit,
dokořán oči otevřít
roztáhnout křídla v nekonečno
vlát rozbřeskem k duze mrazivé
Svítí něhou oceán
Pták s vlnami větrem hnán
Sní si o jarních paprscích
Vzduch jiskřící pomíjí
Mráz rozpraská křídla hebká
Dozní šepot v horách
Ve vichru se roztočit,
dokořán oči otevřít
roztáhnout křídla v nekonečno
vlát rozbřeskem k duze mrazivé
Chladně něžný oceán...
VĚNOVÁNO NEJLEPŠÍMU VELEBNÉMU OTCI PETRU STEJSKALOVI U PŘÍLEŽITOSTI NAROZENIN A SVÁTKU JEHO. ;-)
Komentáře
Díííky Helčo, tohle je přesně ten film, co jsem vždycky chtěla strašně vidět,a le nikdy jsem nezjistila jak se jmenuje a kde jsem k němu vlastně přišla...Ještě dneska se na něj mrknu (doufám)
Jsi nadšenec...máš můj obdiv! :-)
No Helenko!!! Děkuji! Mimochodem, pořád čekáme na Tvou knihu... S napětím... Kdypak bude???
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.