Po dlouhé (dobře, krátké, jsem na nich závislá) době jsem si pustila film Slavíci v kleci...kdo si pamatuje okatého uličníka Morhange, an před tabulí otevře pusu a vydá tóny, z nichž se tají dech? A kdo rozumí, o čem to vlastně zpívá, když se ozve "Caresse sur l’océan"? (Ty, tam vzadu? Ehm, cože? Žes to neviděl? Neslyšel? Nevídáno, neslýcháno! Máš za domácí úkol vidět, slyšet! To uvidíš! To uslyšíš!) Ale k věci... třeba moje maminka, i když umí výborný francouzský brambory, teda vůbec neví. A popravdě – ani já. Možná tak Espagna, řekněme, to ještě pochopím. Ale dívaly jsme se, poslouchaly - a ona, že se jí to líbí, že ji při tom mrazí v zádech a o čem že to teda je. Ehm. Tak mě to samozřejmě taky zajímalo. Třeba tam dojemně andělsky zpívá o tom, jak koupil babičce k Vánocům ponožky, ale sežral mu je leguán, kterej nakonec uprchnul do Španěl. A tak jsem byla hodná holčička (to je vždycky nebezpečný :-) ...a poprosila jsem Terezku (hele) o přeložení (máš můj největší DÍK) a z volného překladu poupravila (ne, nazývat to přebásněním by bylo značně nadnesené) do relativně zpívatelné podoby  (se všema očima zavřenýma)...to je prostě tak, že když má člověk/Žába nejvíc práce, dělá nejraději co? Úplně něco jiného, jen aby se práci vyhnula. A když to jde svýst na činění radosti bližním svým, je to vůbec nejlepšejší :-) Tak. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že...A hle, ukázalo se, že se nejednalo o leguána - ale zvířátko se tam vyskytlo taky, k mé velké potěše :-)...tedy doufám, že aspoň ždibek té nálady původní písně zůstal zachován...

 

Takže lup! sem pěkně věc překrásnou původní...

 

 

 

...a sem věc následnou jinačí :-)

 

 

Něha nad oceánem

 

Svítí něhou oceán

Se zimou pták přilétá

Ledově lehký, prokřehlý

 

Vzduch jiskřící pomíjí

Ozvěnou v dál zpěv se ztrácí

Vzdušné zámky zháší

 

Ve vichru se roztočit,

dokořán oči otevřít

roztáhnout křídla v nekonečno

vlát rozbřeskem k duze mrazivé

 

Svítí něhou oceán

Pták s vlnami větrem hnán

Sní si o jarních paprscích

 

Vzduch jiskřící pomíjí

Mráz rozpraská křídla hebká

Dozní šepot v horách

 

Ve vichru se roztočit,

dokořán oči otevřít

roztáhnout křídla v nekonečno

vlát rozbřeskem k duze mrazivé

 

Chladně něžný oceán...

 

 

VĚNOVÁNO NEJLEPŠÍMU VELEBNÉMU OTCI PETRU STEJSKALOVI U PŘÍLEŽITOSTI NAROZENIN A SVÁTKU JEHO. ;-)