Žabinec

SPACESHOES©

 

TEREZIČKY CVIČKY

Chodily jsme Vesmírem, nazuté na nohou. Myšlenky…měly jsme myšlenky?  Pamatovaly jsme si bílou barvu, již jsme kdysi měly. Pamatovaly jsme si i lázeň v Duze, která nás změnila na černé a spousty kroků, jimiž jsme zešedivěly. Však jednoho dne se náhle ozvalo “Pane, ať vidím“. A my jsme uviděly.  Pod námi se do dáli rozprostírala podlaha Vesmíru a všude okolo kráčely a zdravily spousty dalších čerstvě prohlédlých bot na cizích nohou. Ach tak! Vida sílu slova na den! Co způsobí připomínka oddělení světla od tmy! Terezička – Nositelka s námi zašoupala, všechno bylo jasné. Jsme cvičky, vidíme a chápeme, máme jasný úkol a vezmeme to tu pěkně od podlahy!  Ale jen když bude pořádně zametená a vytřená, žádným prachem se brodit nebudeme! O kápancích na zemi nemluvě. A vůbec – kdo vynese pitíčko či jídlíčko z jídelny, toho…inu, jedna z nás zřejmě zprudka přistane na jeho zadní části. Ale je to vážně žůžo, takhle vidět, všichni ti lidičkové jsou i zespoda mooc zajímaví, ty nosní dírky a tak, ale hlavně, jak jim nožičky hrají! Joj! Tady si užijeme! To je něco pro nás! Vytáhnout nás na Taneční týden byl skvělý nápad! 

PEPOVY PAPUČE

Pepa zradil. Skopnul nás na parkovišti a uháněl na karate. Styď se, Pepo. Navíc tam dojelo čísi vozidlo a zůstalo tam stát. Kýho výra, ne! Kámošky žlutý botičky na takový auťáky přidrzlý! Na tomhle parkovišti se neparkuje, tady se tancuje, přece!  Ale zase jsme viděly historické tance, bylo to skoro jako za našich mladých let…

NEVIDITELNÉ BOTY

Cheche…my jsme ty nejvyužitější, nás nosí každej, jakože, takže prostě tak. My tu normálka pochodujem, jó, všude se producírujem, všichni nás žerou, mrtě hustý! Takže díky fšem fandům, buďte s nama, sme tu až do konce týdne!  Hej, už ani nevíme, jestli my špiníme podlahu nebo podlaha nás, cheche.  Akorát se teda do těch jako našich noh semotamo něco zapíchne, tak pohoda párek, ne, co chceš, když sme neviditelný, žejo. Kotel hukot tady.

MÁNIČKY STŘEVÍČKY

A extra speciál SPACESHOES© rada na závěr: Když nás srovnáte, míň smrdíme!

PANTOFLERÁRKY

Ehm. Tak jsme ležely v erární čili půjčovací krabici v botárně. Ehm. Ale to vám povíme, že tam ale je fakt smrad. A to jsme srovnaný. Ehm. Ale co se nestalo – přijel otec Zakladatel - Pavel Rousek! A vzal si nás na nohy! Byly jsme poctěny. Ehm. My si ho už sice nepamatujeme, ale starší pantofle říkaly, že je to doopravdy šťastnej kněz. Ehm. Tak jsme s ním procházely Vesmírem a bylo to vážně skvělé! A dokonce jsme slyšely legendárního Krokodýla. Óóó! Ještě teď si zpíváme “švý žežlo bych vám ďal“. Hehe. Ehm. A nejvíc nás dojalo jedno Pavlovo moudro: Když budete žít pro sebe, žádný zázrak nečekejte. Ehm. Ještěže my boty žijeme pro vás lidi. A zázraků se kolem nás děje hromada.

MODRÝ TENISKY

Jůchů! Je super, že Bůh oddělil vody nad nebem a vody pod nebem. Prostě je voda dóle a voda nahóře, to je celkem mazec, ne? Takže na vás může spadnout hektolitr deště nebo se můžete utopit v nějaký větší louži, když nebudete koukat, kam šlapete. Ale no stres, s Bohem a s náma jste v klidu. My jsme sice rozdrbaný ze všech stran, ale nikoho nikam zahučet nenecháme. MY jsme totiž byly na mši v Matouši, takže víme, jak se to všechno sluší a patří a že máme žít oběť pro druhý. A taky jsme slyšely takový zajímavý přímluvy – jakože za nehodný český národ a také za sousední státy, zvláště ten slovenský. Checht. Jen nás trochu žralo – snad nám to nevyžralo díry do podrážek – cvakání při proměňování. Dobře, chápeme, naše Nositelka taky ráda fotí a i my boty si rády prohlídneme fotky a zavzpomínáme, ale nemělo by se v tomhle okamžiku soustředit na něco jinýho? Těžko říct, my jsme jen tenisky, asi tomu nerozumíme…

PÉŤOVY POLOBOTKY

Konečně nás Péťa taky někam vytáhl, totiž na standard. Celá podšívka se nám klepala rozčilením a nadšením. Nevěděly jsme, co očekávat. Nakonec to bylo…přiměřeně obtížné. Chvíli nám to trvalo, než jsme se přestaly motat, ale nakonec nám to šlo – jedna báseň!  Pak jsme se zklidnily u Sluníčka, a byly trochu smutné, jelikož náš Nositel Péťa byl taky trochu smutný a tak jsme trochu smutnili. Ono totiž člověka i jeho boty poněkud unaví, když musí neustále a neustále dokola opakovat, že skleničky ani jídlo se z jídelny ne a ne a nevynášejí. Šetřete nás!

SKANDÁLNÍ SANDÁLY

Taks tos jes skandáls!  Jsmes sis takhles leželys v botárněs a přiřítils ses Ondras a vytáhs náss vens nas jakousis hrus. Kdybychoms bylys botaskys, jazykys bys námss plandalys ažs nas podrážkys. Ještěs k tomus ses Ondras pokusils státs pros změnus nas rukáchs, takžes nás vyhodils dos vzduchus i s nohamas, jenžes ses mus tos nějaks zvrtlos, lépes řečenos kotníks ses zvrtnuls čis podvrtnuls. Mělys jsmes z tohos vážněs šoks! Skandáls! Opatrujtes končetinys! Svés i druhýchs! A buďtes ohleduplnís nejens k soběs, ales i k náms – nebouchjtes dveřmis!  Tos jes pros náss zemětřesenís! A kdyžs způsobítes vlnus tsunamis čajems v jídelněs, postarejtes ses, prosíms, o následkys! Kamaráds hadrs jes v úklidovces. Protožes jinaks někdos buďs uklouznes nebos ses přilepís a budes tos…skandáls!

TEREZIČKY CVIČKY 2

Nemůžeme si pomoct, ale fakt si libujeme. A proč to? Protože Bůh oddělil souš od vody a stvořil rostlinstvo, proto. K čemu bychom my boty byly bez souše? Škrtly by si akorát tak potápěčský ploutve. A takhle můžeme tančit, skákat, běhat, všímat si lilií i jiné zeleně, to je něco! A kytičky má Terezička Nositelka ráda – i když na ně má alergii. Pššt, povíme vám tajemství – když jí nějakou donesete, kýchne, ale rozsvítí se jako sluníčko. To máme moooc rády! Naše Terezička se vůbec umí krásně smát – když se na nás při večeři snažila upozornit (za což ji máme ještě radši, pokud to vůbec jde), nějak se zamotala a povídá, že neví, jestli si toho ostatní všimli, ale že byla na záchodě. :-) Což vyvolalo nespoutané veselí a jí samotné až tekly slzy, jak se smála. A chceme za ni poděkovat neznámému dobrodinci, jenž si dal práci se směrovkami. Díky, díky, díky (radši třikrát, než vůbec, že)!

KUCHAŘÍ TREPKY

Hola, strávníci, jak vám chutná? Jedna bota povídala, že na ni tuhle kápla polívka a byla nějaká slanější. A že její  Nositelce to nějak snad vadilo. No to je toho! Voda teče, však si to může naředit! Aspoň bude víc pít a dodržovat pitný režim. To zas musíme našeho Johna Kuchaře Nositele bránit, jelikož je to fakt dobrej borec, sice s náma tu a tam vymete nějakou tu louži nebo ťápne do rozsypanýho čehosi, ale to se snese. Za ten kopec švandy to stojí. Občas si třeba takhle dá ruku před obličej, roztáhne prsty, šilhá a vyplazuje jazyk a pak se chechtá, až se třesem i my. Jen doufáme, že to nebude zkoušet i s nohama a s náma. Ale nemyslete si, boty a jejich lidi, že tam teď za ním budete pořád courat!  Jestli tu nepomáháte, tak fičte pryč! A co nás točí úplně nejvíc – zbytky! Snad je možný si nejdřív nabrat trochu, trošinku a pak si přidat, když vám to nepojede, už si nedáte. Je to tak složitý? Vždyť my se tady v těch zbytkách za chvíli utopíme!

GUMÁKY LÍTOSŤÁKY

Achjo. Tak zas byla kupa skvělých workshopů a skoro všechny boty si to užívaly, jen my ležíme v botárně a nikdo s náma nic nechce. Achjo. To není fér. Ostatní boty se v noci vytahujou, kam všude je jejich Nositelé vytáhli, a my tu pořád jen smrdíme. Kdyby nás tak někdo chtěl vzít třeba na capoeiru! Nebo na breakdance a street. A aerobic a latinu a standard a Stepmanii! Či aspoň na folklór! Ten by nám určitě šel! Ale máme smůlu a to, že jsme z nejkvalitnější gumy, nám vůbec nepomůže. Achjo. Vy se tak máte, že můžete chodit na workshopy. Nechápu boty a lidi, co se radši povalujou u Sluníčka nebo někde. Jak my bychom šly! Choďte, dokud můžete! Až budete starý jako my, budete už jen nepovšimnutě ležet a kdekdo si do vás kopne!

KRUTÝ CROCKSKY

My sme ty nejvíc žlutý, my sme ty nejvíc pěnový, hej. Lítáme po chodbách, blbnem na workshopech a nevíme roupama coby.  A tak sme vyzkoušely Jumpstyle. Hej, ne, Jirka Pešek je fakt borec, mrtě nás to vzalo a náš Nositel si to fakt dával, pusu od ucha k uchu, kdyby neměl uši, má ji kolem hlavy. Nejvíc mazec nářezácký.  A jinak sme taky byly na koncertě tělesa jménem Banda Delicia v Matouši a krutě sme zapařily, ten chlápek s akordeonem si to mrtě dával, nemluvě o kytaristce a bubeníkovi. Jo a kámošky lodičky si stěžovaly, že Nositelkám choděj ňáký falešný a vůbec tak jakože divný dopisy, tak to nás nakrklo, tyjo, bysme tomu frajerovi, co s tim machří, nejradši nakopaly. Jako když je kůlna, tak je kůlna, ale co je moc, je moc. To sou pak frky o ňáký křesťanský lásce pěkně na píp. Jestli to ten tejpek chce takhle táhnout dál, tak se do něj asi pěkně obujem!

TEREZIČKY CVIČKY 3

Jupí! Tak už máme stvořené Slunce, Měsíc a hvězdy, máme tu nejrůznější hávěť (ptáci, ryby, žáby, mloci) a máme tu i zviřátka! A taky zviřátko nadstandardní. ČLOVĚK, lidi! Není ten Pán Bůh borec? JE! Užívejte si Galavečer a všechno a myslete na Terezičku, aby jí chlazení fungovalo líp, než kupříkladu Křováčímu autu!

PŘEŠLÝ PŘEZŮVKY

Jejku bejku. Zdá se nám, že se všechno motá a točí a mžitkuje a převaluje, jů. A není to tím, že bychom byly na nějakém workshopu. Asi jsme nějaký přešlý. Jejku bejku. Hele, myš! Máme vidiny? Ale fuk. Prosíme vás, dávejte na sebe pozor! Jestli se vám něco stane či se nebudete cítit ve své kůži, odchytněte si zdravotníka! A k churavějícím jedincům buďte milí, uzdraví se rychleji. Jejku bejku. I stalo se, jejku bejku, jak jsme byly přešlý, že šel otec Tomáš o půlnoci po domě a myslel, že je mimo sebe, jaký byl klid. Jejku…ty kráso!

ŽÁBY ŽABKY

Kvaky kvak, taky tak… Povídala Terezička a její cvičky, že nás nechtějí ani vidět na jedný hře. Tak tam s naší Nositelkou šly Prestižky. No nevíme, co na nich vidí, že v nich pořád všude chodí. Vždyť ani neuměj takovej pěknej zvuk jako my, hele: Pluf! Ptaly jsme se pak, jaký to bylo, a prej, že dobrý, že dělaly miminko, školáčky, teenagery, manžele, rodinku a staříka. Tak to jsme úplně nepobraly. Ale byly z toho dost sešmaťchaný.  Kváhahahá!  Patří jim to. My zato byly na mši a užily si krátký a výstižný kázání Pavla Jägera, tak řečeného Franty. Pamatujem si z toho…že dostanem odměnu J

ZLATÝ CONVERSKY

Abyste věděli, MY se necháváme vytahovat jen na večery! Protože jsme prostě cool obuv. Jsme zlatý! Jsme značkový! Jestli na nás někdo dupne, ať si naši Nositelku nepřeje! Ale tyhle večery, to je coolna!  A pro zapomnětlivé tu mám pár hlodů, co padly:

Zbygniew Czendlik, lanškrounský farář:

“Moje kouření má transcendentní rozměr. S každou cigaretou mám Popeleční středu – řeknu si prach jsi a v prach se obrátíš.“

“3 důležité věci v mém životě: kostel, hospoda, postel.“

“My vymýšlíme pastorační programy, ale kdybychom si častěji čistili zuby…“

“Nejsem žádná slepice, já jsem skalní orel!“          

“Měli bychom udělat něco na podporu křesťanství. Tak přemýšlím a usnulo to na tom, že jsem přestal myslet.“

Humor je přidaná hodnota RADOSTI.

Nápis na pokladničce v kostele: PÁN BŮH DOBŘE VÍ, KOLIK BEREŠ A KOLIK DÁVÁŠ.

Pavlínka Štorková, herečka:

                „…máte za představení nula a samozřejmě vám to ročně stoupá třeba o sto procent J“

                “Nejhorší je, když se člověk snaží. Tak se nesnažte a prostě DĚLEJTE!“

Samozřejmě nejhustší byla pohádka o slepičce. PĚT SLEPIC!!!!! Úplně nahatý…COURY! To byl prostě nejvíc hukoot! Pavlínka je borka, bez debat!

_________________________________

pozn.: pravděpodobně místy pochopitelné pouze účastníkům Tanečního Týdne 2010 na Vesmíru. Ehm. Možná ani těm ne. :-)