- tož toto je interpretace, kterou na zítřejším semináři rozhodně NEPOUŽIJU -

 

To se takhle Vláďa Holanů jednou sešel na Kampě s Hamletem, dali si jedno, dvě a jelikož nevěděli roupama coby, uvařili si k tomu takovej slovní guláš, co chvílema připomínal spíš slovní průjem. Připravili si shakespearovskou jíšku a pak tu a tam okořenili něčím rádoby hlubším, občas do toho plivli, ale většinou to jen tak míchali a plkali, ani moc neřešili, co z toho vlastně vyleze, oni to přece jíst nebudou, tak jakýpak copak, a študý chudenti zblafnou kdeco. Pak se jim tam nechtěně vysypala sklenička s Orfeovým a Eurydyčiným dialogem a jak se to snažili vytáhnout, pomíchalo se jim to s tím jejich nakrájeným myšlenkovým točeňákem a oni si řekli, hele, když už to tam je, tak to tam necháme, třeba to bude jedlý a kde sme to skončili? A ono se to vařilo, bublalo, klokotalo a asociovalo a připomínalo to spíš ten blivajz, co vařily čarodějnice v Macbethovi, na ty si naštěstí nevzpomněli, i když ženský probrali, jejej! Nakonec to naředili trochou filosofování nad smyslem bytí člověka ve světě a umění v člověku a svět v umění. Až jim to málem přeteklo. A když to vypli a odstavili, udělal se jim na tom ještě takovej mastnej metaforovej škraloup, tak ho rozkvedlali a povídaj, vida, ono to nevypadá zas tak strašně, to bude tím Orfeem, tak to aspoň koštnem a koštli to. No, kdovíjak jim z toho nebylo. Hamlet pak sbalil Jorikovu lebku a šel k Ofélii na lívance. A Holan ještě dlouho nemohl vylízt z domu...