Žabinec

Onehdy kráčeli jsme s dvěma (pro jistotu a zachování mého života raději nejmenovanými) osobami strmou cestou z Deštného k Vesmíru. Sníh všude vůkol, nebe mírně zachmuřeno, nálada žvanivá.

„Támhle se něco hejbe,“ hlásí prvý náhle.

„Týýýjo,“ vydechne druhý.

Namáhám oči, leštím brýle, nevidím nic. Musí ukázat prstem – ačkoliv se to prý nesluší.

„Ty krá- “

Raději nedokončovat. Prostě tam byly. Na zasněženém svahu pod kostelem sv. Matouše ubíraly se levotočivě krokem důstojným v řadě za sebou s pravidelnými rozestupy vykračujíce stejnou nohou v hlubokém souznění v zápalu chůze do ticha pohrouženy – krávy. (pozn. red: když to na jeden nádech přečtete třikrát za sebou, docílíte autentického funění :-)

A bylo jich pět.

Když jsme se supěním dorazili na místo činu – na místo spatření, nebylo po kravách ani památky. Přesněji řečeno, bylo – několik výsledků kravího trávicího procesu. A pár stop na levé straně cesty, kterou ROZHODNĚ musely přejít. Ovšem na straně pravé – snad ani Vinetou by se nedopátral. Vše nasvědčovalo tomu, že kravám na onom místě musila vyrašit křídla, načež plavně přelétly přibližně třicet metrů, kde byly námi uzřeny – a odtamtud se teprve jaly pochodovat k neznámému cíli. Zrodily se sice teorie, podle nichž jsou tyto vpravdě mocné krávy nyní naštosovány do kravího komínku za dveřmi kostela, kde v modlitbách, bdění a zakrývajíce si kopyty uhihňané tlamy číhají na prvního zbožného, jehož řádně vyděsí svým BŮŮŮŮŮF, mně však svítá myšlenka jiná.

To nebyly jen tak ledajaké krávy – již s přihlédnutím k oněm křídlům. Byly to krávy tzv. snové – co já vím, už s nimi měl zkušenosti jistý farao kdysi kdesi v Egyptě. Ovšem ten měl jistou výhodu - nápovědu v podobě Josefa ve vězení. Co má dělat našinec, neoplývající ani vězením, ani Josefem (o státě, jehož by byl všemocnou hlavou nemluvě)? Našinec, který ani do kostela prosit o vylití Ducha sv. nemůže, protože co kdyby ty krávy přece jenom...

Svízelná situace. Našinec si tedy krávy vyloží po svém. A vzhledem k tomu, že se našinec již dlouhou dobu zaobírá Madridem a okolnostmi souvisejícími, je vysvětlení nabíledni.

Je to znamení!

Krávy kráčí na Madrid.

Kráva první jde s hlavou sklopenou, v očích hrůzu. Děsí se davu. Děsí se lidí v něm. Děsí se dálky. Děsí se rozměrů světa. Pravděpodobně trpí jistou formou sociofobie či agorafobie.

Při pohledu na druhou krávu je hned jasné, že jakmile opustí řadu, ztratí se. Bude zoufale pobíhat, opuštěně bučet. Bude hledat „ty své“ krávy, ale narazí jen na ohradu s nepřátelsky naladěnými býčky. Možná se omylem octne na koridě. A z množství všech těch prapodivných jazyků kolem bude kráva jelen.  

Třetí kráva je nejpodobnější hubeným egyptským kravám. Hrabe ve sněhu, nechápe, kam se poděla tráva, po cestě okusuje stromy, občas chňapne i po ocase krávy předchozí. Ve čtyřech žaludcích jí kručí a škvrčí do pochodu.Ví zcela jistě, že v Madridu pojde hlady. V lepším případě žízní. Nebo ji vedra vysuší jako hrozinku.

S čtvrtou krávou to šije. Mrská sebou, mává kopyty a brodí se sněhem s výrazem topícího se. Nacvičuje. Moře je prý široké. A hluboké. A je v něm místa dost. Taková kráva v něm zmizí jako nic. Možná prostě jen klesne na dno. Možná ji uchvátí žralok. Nebo sežere medůza. Nebo se objeví zlopověstná...mořská kráva! Nebo ji někdo zlomyslný pohřbí až po hlavu do hlubin písku a s krutým smíchem vyčká podívané při přílivu...

Výraz páté krávy je zmučeně svatý. Přemítá o papeži. A nic nevymyslí. Krčí rameny. (Má kráva ramena?) Určitě usne při vigilii. Ten trapas! Nebo co když Zástupce Pastýře pojede okolo – a všimne si jí? On určitě pozná, že je kráva! A co když si s ní bude chtít potřást rukou – má mu podat kopyto?

Přiznávám se – já ty krávy chápu. Taky mám pár takových hovězích nápadů. Ale na druhou stranu...na druhou stranu! Ty kráčející krávy byly vidět jen z jedné strany! Třeba mají z druhé napsáno v barvách Španělska něco jako VIVAT MADRID nebo I ♥ GOD.  Chci do Madridu, abych se na ně mohla číhnout z té druhé, lepší strany! Doufám, že až je potkám...bude si první užívat prostor i lidi. Druhá se najde a nezjelení. Třetí naplní nejen žaludky, nýbrž i duši. Čtvrtá napíše oslavnou báseň o moři. A pátá...podá případně papeži kopyto důstojně. :-)