Tyto fragmenty básně o záhadném Poledníčkovi byly objeveny (zabalené v použité ponožce) ve Vesmírných Ztrátách a nálezech. Tým předních odborníků nyní zkoumá možný původ kdysi pravděpodobně velkolepého díla, jejich práce je však vzhledem ke stáří ponožky a tedy nezbytnému užití plynové masky značně ztížena.

Důležité upozornění: Dávejte si pozor na své věci a neztrácejte básně, ponožky, ani nic jiného!

 

...

U várnice dítě stálo,

poněkud se nudilo.

„V poledňáku tance málo,

co bych jenom vyvedlo?“

 

....

 

„Poledne v tom okamžení,

neměl jsi dost pohybu?

Nepomohls´při vaření,

furt bys chtěl jen zábavu!“

 

Hleď, vždyť můžeš tady vytřít,

pojď na černé nádobí!

Dítě skučí, nudou kvílí:

„Když tohle mě nebaví!“

...

 

Snad by hodil se prach střelný,

věc se z rukou vymyká,

když tu kdosi u jídelny

dvéře hlučně odmyká .

 

Velký, snědý, tváře milé,

na zeď promítne Fíčka,

v plné kráse, v plné síle,

ejhle, tuť Poledníčka!

 

...

 

„Nuda končí!“ „Díky Bohu

a moderní technice!“

Divže dítě neposkočí,

radostí až plačíce.