VEČERNÍČKOVY LISTY

 

Velká pohádkově – taneční anketa

 

Dotazovali jsme se účastníků pohádkového Tanečního týdne na Vesmíru, co je v uplynulých dnech ponejvíce oslovilo, co pro ně bylo největším zážitkem, či přímo (příjemným) šokem až zázrakem.

 

 

Malá čarodějnice: Tak králíci říkali, že jumpstyle a etiketu nic nepřekoná, ale oni jsou tak děsně ukecaní…

Havran: Krá!

Malá čarodějnice: Neskákej mi do řeči! Takže my jsme letěli na Víru a tanec Pavla Jägera – a to teda byl TANEC! Zjistili jsme, že se dervišové točí kolem vlastní osy a koukají do blba, nestíhali jsme zírat, jak to je propletený v Písni písní, jak sebou mrskala Salome a jak Judit tancovala na oslavu toho, že Holofernovi usekla hlavu…

Havran: Krá! Krá!

Malá čarodějnice: Jo, máš pravdu - a taky jak David tančil před Hospodinem a měl při tom jen lněný spodky. A jak ho ta Míkal odsoudila – ta holka to prostě vůbec nepochopila.  Možná, kdyby slyšela slova na den – že Bůh je jako taneční partner a že radost z Něj může být naší silou – a kdyby byla na mši, po který si Bůh určitě v nebi radostí poskočil, tak by jí to třeba docvaklo…Takže to se líbilo mně. Havranovi se líbily krá-vy, co se, holky jedny, pásly na kopci.

Havran: Krá! Krá! Krá!

 

Pejsek: Haf! Já jsem neustále příjemně šokován jídlem. To není jako ten náš dort a tak, to je lábuž, to je pošušňáníčko!

Kočička: Mňaum! Přímo pohádka! A jak povídal jeden nejmenovaný Had: S plným břichem se nejlíp chválí Hospodin. Takže po všech těch snídaních a obědech a večeřích, co vykouzlili šikulové v kuchyni, se nám to chválí jedna radost.

 

Rumcajs: Řachla mě přednáška Sieberových, to musím říct. I mě, loupežníka, vzalo, jak umírající dokáže rozlišit, co je a co není důležité – a že poměr mobilních hospiců Polsko – Česko je 8 : 224. Byla to prostě síla!

 

Manka: Ano, na tom povídání mě spoustu věcí oslovilo a spoustu dojalo, až jsem musela utírat slzičky. A určitě se teď budu modlit za maminku těch tří kluků…

 

Cipísek: A mně se líbilo, jak ta paní vyprávěla o tom pánovi, co se ptal: „Sestřičko, nevíte, jestli se na věčnosti nosí čepice?“ A ona mu na to řekla: „No, já nevím, já tam ještě nebyla.“

 

 Mach: Haló, haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion…A mně se líbí, že tady na Vesmíru to skoro tak je…

Šebestová:  (dloubne do něj loktem).

Mach: Ehm, dobře,  tak tady Šebestová říká – nebo mně se strašně líbí – tahleta vesmírná pošta, to je pomalu lepší než naše kouzelné sluchátko…

Šebestová: …který je ale v podstatě úplně zbytečný, když máte přímý spojení na Boha – já to viděla, ty skupinky a x-átky – a tu adoraci! To, je, Machu, paráda, ne nějaký – kočky…tss.

 

Křemílek: Největší zážitek byl Monkey – Donkey Dance. Znělo to jako nějaký honky tonky, ale bylo to pěkný country a pak jsme s Vochomůrkou běželi a bylo to veselý, pěkně jsme si vyklusali kopeček, propolkovali nějakej slalom, přeskákali lavičky a podběhli lano, pak jsme dostali krabičku od sirek a měli ji níst mezi nosama…

Vochomůrka: …s těma našima to šlo skvěle! A pak jsme ještě skákali přes švihadlo a dobíhali jen se dvěma nohama…

Křemílek: …ale nevyhráli jsme, protože máme krátký nožičky a taky jsme pořád ztráceli dech a čepičky a vždycky, než jsme to všechno popadli, někdo nás předběhl. Ale i tak to bylo príma. A zatím nám rozkvetla fijala!

Vochomůrka: Čili divizna.

Rákosníček: Mě šokovala ta soutěž, Risk je zisk. To u nás, za mlhou hustou, že by se dala krájet, nemáme. Tak jsem žasl, protože se pořád ozývaly věci jako „Tři tisíce na Petra!“, jak družstva sázela – prosázela tam celé jmění, ale vítěz měl nakonec 257 000 VD (Vesmírných dolarů). A bylo to veselé, zážitek večera pro mě byl, jak do sebe Péťa tlačil tatranku a jak se dvojice krmily poslepu a měly pak jogurt až za ušima. Taky bych si dal. Ale pěkné bylo i vyprávění pohádky „kdo déle“, sázení na čísla na kolotoči, na Maritku, jestli vyjmenuje apoštoly, kdo složí rychleji večerníčkovskou čepici, jestli dá víc kliků John nebo Drška (vsadil jsem si na Johna, banka mi dala výhodný kurz – a ten to taky 30 : 19 vyhrál) nebo kdo rychleji vypije půllitr. A když ho Norek vyzunkl jako panáka, byl jsem spokojen. Povedená soutěž o velké peníze, nějaké jsem si taky odnesl k jezírku, nejspíš jima vystelu kachnám hnízdo.

 

Škubánek: No, mě nic neoslovilo. 

Káťa: Stane se…

Škubánek: Já se totiž těším na galavečer, jak prťavej šťěňouch, takže se taky koukejte těšit a ptejte se mě až pak!