Pozorovateli dění v presbytáři z kůru (tzv. kůrovci) naskytl se dnes v kostele Nanebevzetí Panny Marie výjimečný pohled. Namísto očekávaného pátera Petráčka mši slouží mladíček v… to je kapuce? Že by to byl kapucín? Kdepak, je to dominikán, jmenuje se Ludvík Grundman a má velký dar: donutí člověka zasmát se a zamyslet v jediném okamžiku. A je novokněz – po mši s varhanním doprovodem je tedy kůrovci, jakožto i ostatním přítomným coby bonus udíleno novokněžské požehnání.  Je středa 28. března LP 2012, jarní Hradec se pomalu noří do tmy a požehnaní, přednáškychtiví vysokoškoláci do katakomb Nového Adalbertina. Kůrovec měl již tu čest vyslechnout od bratra dominikána povídání o jeho „cestě do bílého hábitu“, očekávání jsou tedy všechno, jen ne malá. (A nakonec jsou všechno, jen ne zklamána :-). Kůrovcova koncentrace však utrží ránu hned v úvodu, kdy se k němu nakloní sousedka a šeptá, že jí bratr Ludvík připomíná Popelku. Kůrovec tedy stráví deset minut pozorováním údajné Popelky , leč při nejlepší vůli nic popelkovatého nenajde (pokud tedy Popelka neoplývala chlapeckým kukučem, nadšenýma očima a přehnanou gestikulací s tendencí škrábat se za uchem) - dokud jej neprobere znělé: „Ona prostě nebyla blbá!“

Kůrovec je zmaten. O kom je řeč? O Popelce? Sousedka mu konečně vysvětlí, že myslela Popelku z filmu Občanský průkaz a nikoliv vizáž, nýbrž hlasový projev. A že je přece CELOU DOBU řeč o Kateřině Sienské! Ahá! Proč se to neřeklo hned? Dál už kůrovec vnímá…jak bratr Ludvík nechce mluvit o životě veliké světice (ačkoliv se tomu stejně nevyhne), jak se snaží spíše přiblížit důvody velikosti, podstatu svatosti. A že byla dcerou Boží. A dcerou své doby. A dcerou své matky, po níž zdědila ráznost takovou, že neváhala napsat papeži a „hnát ho“ z Avignonu zpět do Říma. Obzvláště hluboko se mu do paměti vryje to, co Bůh Kateřině řekl: „Jsem který jsem, ty jsi, která nejsi.“ Zaujme ho i závěrečná reklama na  knihy Kateřininých Listů, Dialog a další „kateřinskou“ literaturu. „Je to moje srdeční záležitost,“ slyší kůrovec od dominikána nakonec, když plný dojmů katakomby opouští. Kdyby měl klobouk, smekl by. Pevně si umiňuje, že si hned zítra poletí půjčit Dialog. Koneckonců, je to poněkud ostudné, že od své biřmovací patronky dosud nic nečetl…

 

Za kůrovce

 

Helena Marie Kateřina :-)