Aby bylo spravedlnosti a pravdě učiněno zadost a předejito dezinterpretaci faktů, nemůžu nereagovat na Michalův článek o Velikonočním pondělí a událostech s ním spjatých (https://suposlav.signaly.cz/1304/revoluce-v-cirkvi-aneb-vesmirny)

Velmi dojemně popsal přípravu z jejich strany, tož se zmíním i o téj našéj :D Zatímco pánové se večer domluvili poměrně za rozumný čas a zbylou dobu nasísávali přes dveře k nám, my jakožto dámy senzitivní a předvídavé jsme musely probrat všechny aspekty nadcházející bitvy a především zhodnotit, co všechno by se mohlo na variantách plánu pokazit. :) I přes tento fakt jsme zhruba po hodině a půl trvajícím brífinku (který jsem přežila, ačkoliv nejsu brífinkový typ :D) vynalezly plán vskutku hodný našeho feministického klubu "Ženy sobě", načež jsme vzdaly chválu a dík Vesmírné databázi (díky, Jime!) a drze jsme zneužily osobních údajů v ní uložených. A tak ve stanovených 23.55 (aby to jako ještě nebylo na apríla :) odešla pánům tvorstva sms přibližného znění "Milý ....., očekávám tě v 7.30 v Týmu. Budu se na Tebe těšit. Tvá Krásná neznámá" Tato bohulibost zapípala v danou dobu většině osazenstva, vyjma osob posvěcených a téměř posvěcených, které sice dostaly zprávu znění podobného, jen s podpisem Tvůj Ježíš :)

Reakce byly více než zajímavé až nezveřejnitelné ("Kterej gay mi tohle napsal?"), ovšem zdálo se, že háček byl zaseknut a rybky začaly cukat...a když bylo při mírovém jednání o časech zjištěno, že pánská část má ráno sraz právě v době "rande", bylo výskáno a byly mnuty ruce a bylo škodolibě chechtáno :D

Zbývalo dozpracovat veleváženého pana Jožku. Tento chrabrý udatník byl pečlivě vytipován a vzat ze středu svých souúčastníků na základě konkurzu, který vyhrál někdo úplně jiný, ale zdálo se, že právě odebrání Jožky by hochy mohlo znepokojit natolik, že opravdu do Matouše vyrazí, což se také potvrdilo. A tak byl tedy za usilovného mrkání, protože bez mrkání by nám logicky vyschly oči, ve vší slušnosti požádán, nahlodán a naočkován a naveden...a taky vzat pod přísahu, že nic z našeho plánu nevytroubí opačné straně a nám zase neprozradí detaily plánu mužů, přesvědčen, že úloha zrádce je záležitostí lukrativní, bylo též zmíněno 30 stříbrných a kdesi cosi, a tak už chybělo jen sjednat utajenou schůzi po všech schůzích, domluvit podrobnosti a vzdát se nutkání z něj přese všechno tahat, co bude :), ještě vyrobit indicie pro plánované pátrání - a už se mohl nastavit budík na pátou ráno, na výlet do Matouše. Růžový papírek s nápisem APRÍL se tam vyjímal moooc hezoučce, ba přímo malebně. Doufám, že se Dulciusi i zbytku liturgického průvodu líbil :) Taktéž byla objevena nejmenovaná dvojice, která by měla být postavena před vojenský soud za paktování s nepřítelem, přetahal se na záchod nábytek a semtam olíbaly nějaké ty papíry a dveře (Dorko, rtěnka skončila u mě, dodám :D) Načež přišla ještě hodina spánku, ovšem někteří nemohli samým adrenalinem dospat, takže za chvíli už stepovali u záchodů, hnali holky schovat, ze samého rozrušení si málem ohlodali prsty na nohách a z obavy, že se Jožka nevzbudí či zradí na druhou, to s nimi málem šlehlo a museli si udělit výchovný záhlavec. :)

Ale konečně bylo po sedmé, ženstvo včetně zajatcozrádce bylo schováno, zamčeno a mělo Havaj, pánové se trousili jen tak jako aby se neřeklo...nastal čas ukrýt klíče na místo, kam je měly dovést růžovoučké indicie. Ovšem ouha! Kámen úrazu! V kapli se modlí generál nepřátelského vojska! :D Co s tím? Tož se jdu modlit taky...chvíli to je dobré, rozhovor s Bohem po ránu neuškodí, ale...generál ne a ne vypadnout! Panika! Že on už to stihnul a prošel všechno a teď tu schválně trůní?" Takže zbožná modlitba přechází v zcela bezbožné "Pane Bože, ať už vypadne, nebo je to v loji!" :) Nakonec s těžkým srdcem, skoro rouhačským pocitem a smutným kukučem žádám, zda bych v promodlené místnosti směla zůstat sama...a je mi vyhověno, olalá!, zatančen oslavný taneček, klíče uloženy a plán běží dál...uf. A když se pánové shromáždí v Týmu a velkoryse přehlížejí chichotání ze záchoda a po chvilkovém okounění vyráží do Matouše, je to na hurá a jupí! Dál už to běží jako na drátkách, najdou, co mají, osvobodí svého nebožáčka z pánských záchodů a dámských spárů, finito, nadchází jejich čas. Nutno říci, že kdyby to byla jakákoliv jiná forma, než toto vpravdě revoluční a velkoryse pokrokové svěcení, tak beru do žabích a peru se a vřískám a pomlazení projde jen přes mou mrtvolu, ovšem takto konečně dosáhnu dávno touženého zrovnoprávnění, užiju si latinský proslov, spokojenost je naprostá, nálada slunečná, papež Dulcius opravdu nejvyšší :D, kardinálské kolegium družné, údery nástrojů svěcení přes sukeň zanedbatelné, co chtít víc? Ok, chtít víc...já chtít poděkovat! :) Členkám spolku, za nápady a připomínky a vstávání a přežití strádání na pánském WC. Pánům, za originální provedení údajné omlazovací a anti-ohyzdné kúry a za revoluční bonus, který nás opravňuje k snídani s kardinály. (Už jsme zaslaly sms s termínem nadcházející snídaně otcům Dukovi a Vlkovi, forma i podpis byly podobné, jako u vás ;D) Jožkovi, jakožto zrádci, unesenému, nevyspalému, věncem ověnčenému, o svůj havajský koktejl okradenému, reptajícímu, ač pravděpodobně navýsost spokojenému účastníku programu ženského i mužského a tedy tolika generacemi hledané spojce mezi těmito dvěma světy, jež se odedávna sváří a zdánlivě ne a ne najít společnou řeč, pak z moci, kterou mi udělil papež Dulcius I., přislibuji blahořečení a čokošku. 

 

Amen.