Milé děti, lidé drazí a všelicí tvorové obecní,

tož nám to vypadá, že zakládám novou rubriku. Velevýznamný to počin, není-liž pravda? Tak nějak se totiž přihodilo, že se překulily mé skoro dva roky vesmírné a celé dva měsíce flákací... a stalo se v těch dnech, že Žába vesele hupsla do hrnce zvaného Praha. Proč a zač a nač ponechme prozatím stranou, někdo už to tuší, protože jsem mu to s očima navrch hlavy vykvákala, a kdo netuší, ať se těší, protože to dříve či později dojde formy písemné. Ok, je to věc podstatná, jak se to semele, že se z někoho, kdo kvičí "Jen ne do Prahíí!", netuší, kde je Karlův most a z Pražáků je vyjevený jak tučňák v Africe, může takhle zčistajasna stát obyvatel této metropole (či metrovole, podle slov často užívaných domorodci). Ale dojde na to. Příště. Zkrátka a dobře, Žába a Praha se potkaly a teď jedna druhou očenichává a pozoruje a ochutnává a poslouchá - a je otázkou, co z toho vyleze. Teoreticky jsou dvě možnosti (kromě té další nepodstatné asi tak miliardy :) - bud změní Praha Žábu, nebo Žába Prahu. Kdo si vsadí? Uf... já teda ne. :) Zatím zírám jak zjara. Nebo jak zbabíholéta, které se ještě prohání ulicemi a víří za místními šalinami, kterýmžto Pražák z nedostatku... ehm... Brna říká tramvaje. Praštěné, říkám si, jak tak jednou takovou tram-šalinou frčím na konečnou, čistě jen, abych si to vyzkoušela, v rámci Vojtěchova hesla "Já sem to zkoušel a vono to šlo". Jo, praštěné, jak se člověk popražťuje... ještě tuhle kecal Tadovi do vaření stylem "Kurnik, Tade, toho bude málo!", nosil ručníky do Matouše, přemýšlel, jaký před jídlem dát pokřik či plánoval požár Říma (Teenagers :), a najednou se plácá po Praze, z kostelů si může vybírat házením šipkou do mapy, sviští si sem a tam (a to dokonce většinu času pod zemí!), pokřikování obstarávají turisti a vnucovači kdečeho - a má problém s tím, že toho uvařil moc a bude to jíst tři dny... :D Zkrátka je to všechno tak praštěné, až je to Pražtěné! A já su vážně moc zvědavá, co z toho všeho bude či nebude. Ještěže má i ty nejpražtěnější věci v režii Tatínek. Takže jestli budu pražtěná, tak to asi taky k něčemu bude. I když to třeba hned nepoberu. A i když to možná bude bolet. Zatím... zatím jsem jen spadla z vlaku, ale to nebylo v Praze, ale na cestě ze svatby, takže se to nepočítá! Já holt musím přibrat do party svatou Hedviku, patronku mimoňů!* Minula jsem stupátko. To se takhle mozek zaobírá něčím velmi nepodstatným a noha vám šlápne do prázdna jako nic. Legrační je, že když se tak řítíte dolů, blikne vám jen "Snad se ty sklenice s jídlem v batohu nerozbíjou" a "Kdoví, jestli vážně skončim až úplně POD tím vlakem." Inu... ostrouhalo mi to poněkud nohy. Silně přepísknutá depilace, hej, nějakou kůži bych si i nechala, díky! Velký bebí, ani foukat nestačilo. Ale v kolejích jsem neskončila, přežily i sklenice. A přiběhl mě zvedat pan průvodčí. Prý: "Slečno, jste v pořádku?", načež já pravím: "Nejsem si tak úplně jistá." ... (dramatická pauza, kdy zkouším stabilitu stupátkem a nástupištěm odrncaných nohou) ... "Ale jo, asi jo, děkuju." Není nad milé zaměstnance ČD. A trubky, co padají. A gravitaci. A západ slunce rozházený po stovkách věžiček jako náplast na bolístku. A - heč! Nohy mám duhový! A duha je znamením koho, čeho? :) No vida! Hurá!

 

... TO BE CONTINUED... něco ve smyslu "Jak Žábu v Bohnicích nechtěli" :)

 

 

_______________________________________________________________________

 *Ptáte se proč? Říkali "Neptej se." Prostě prý opatrovala nemocné v klášterech i mimo ně. :)))