Pámy a dánové, dány a pámové, mládeži pubescentní a dítka rozmilá, ženy udatné a mužové spanilí,
přistupte blíže a zřete, co oko nevidělo, slyšte, co ucho neslyšelo! Jen pro vaši potěchu uvádí dnes naše varieté kus hýřící dějem, z něhož se vám dech zatají a smysly blahem pominou, v oslňujícím lesku kulis samotné Přírody, s hvězdným obsazením!
Ano, jest tomu tak - přes veškeré pochybnosti a protivenství uvádíme veledílo Expedice s medvědem 2017, tento takřka již legendární klenot v koruně Thálie, tento zcela nenapodobitelně alternativní počin, vyznačující se především umenšením únavných dialogů, avšak zcela jedinečnou a pestrou scénou, s bleskovými, takřka zázračnými výměnami kulis, s hudbou, za niž by se ani Hans Zimmer stydět nemusel
Díky našemu štědrému sponzoru jest každému z aktérů připraven jeho vlastní, originální výtisk autorského scénáře, na věčnou památku a pro teskné zimní večery - scénáře se samozřejmě odlišují dialogy, určenými převážně té které postavě, pro tuto produkci byl zcela náhodně vybrán scénář postavy HELČA. 
Uvelebte se pohodlně, zanechte tichu dotírání pošetilých prostředků komunikačních a dejte těžkým hlavám zapomenouti denních strastí a shonů, představení započíná!

 

Pozn. překl.: Po přečtení Harryho Pottera s prokletým dítětem a zhlédnutí naprosto šílené hry o IKEE a uprchlících mám za to, že divadelní hra dnes může být jakákoliv a o čemkoliv, proč tedy ne o expedici? Labuť avonská nechť mi odpustí! ;)


Režie: Bůh

Kulisy: Bůh

Hudba: Bůh

Zvláštní poděkování: Bohu, účinkujícím

Foto: Lukáš, Anička, Tom, Terezka, Vojta

Kresby: Terezka Cahová



EXPEDICE S MEDVĚDEM 2017



POSTAVY

ŘIDIČ MICHAL - řiditel autobusu, fyzik, otec tří dcer
OTEC ROMAN - kněz, řiditel výpravy, převyšuje 99% turistů a některá menší okolní pohoří
OTEC TOMÁŠ – kněz, všudypřítomný, ví, kdy co říci

ROMANOVA MAMINKA (zkr. RoMuM) - Romanova maminka
SUI - proviantní důstojník, úhlavní hybatel dějů nepostradatelných
JENDA a KÁŤA - mýval/Spiderman a expediční veterán s nejlepší kuchařkou
MAGDA a LUKÁŠ - novomanželé, pančelka a horský vůdce
VÍTEK- akční hrdina-filosof, utajený potomek MacGyvera
VOJTA - šedá eminence, hláškomat, historik výpravy, Petin milý
PÉŤA - přírodovědkyně, smíšek expedice, nenapravitelná a nakažlivá optimista, Vojtova milá
TEREZKA - klidná síla, vrhá se do každé vody, oplývá velkým stanem a nebeskými sušenkami
ELIŠKA - vytrvalec, element překvapení, lidovkový jukebox
DANČA - tichá voda s šokujícími břehopodmely
TEREZKA a OLDA - dvorní architekti, malířka a malovaný
VOJTA II. a TOMÁŠ - nerozluční bratři, myslivec a kreslíř
JIŘÍ - expediční meteorolog, kamarád Ferdy Mravence
KAMIL - vždy pohodové ranní ptáče, zachraňuje situaci uzeným
LENKA - hyperaktivní kytaristka s náhonem na všechny čtyři
HONZA- unavený kytarista dobrodruh, bodnutý exotickým hmyzem
VOJTA III. - fotograf, bojovník proti trudomyslností, Májin muž
MÁJA - Vojtova žena, ovládá vražedné chvaty
MÍRA a MÍRA - smrtonosná dvojka, agenti CIA v utajení
HELČA - takytáborník čili greenhorn, snílek, bublifukový závislák a nájemný pisálek s postranními úmysly (vidět sviště, nebýt v Praze, otestovat, zda bambusové ponožky vydrží 5 dní v kuse)
TOM - fotograf se speciální schopností být na více místech najednou, zná Oslí píseň a nebojí se ji použít
DOMINIK, ANIČKA, TEREZKA, PEPA a KÁŤA - neohrožený separatistický útvar; fotbalista, fotografka/víla, zlatíčko, Bear Grylls a Sněhurka

TÝPEK V PRUHOVANÉM TRIČKU – Helčin bratr

HORSKÁ STAŘENKA – milá osoba dbající o bezpečí ostatních

PEKAŘKA QUEYRASKÁ – croissanty vonící

PŘEVOZNÍK BENÁTSKÝ – profesionálně galantní

TURISTÉ – zvědaví, hlasití, všude

…a další mnozí efektové.

 

SCÉNA 0 - 28.8. Páteční

(Noc, autobusové nádraží Zličín, schodiště s výhledem; čekající HELČA s velkou krosnou, čekající JIŘÍ s malou krosnou, zato s kloboukem)

CIZÍ PLEŠATÝ PÁN: „Nejedete náhodou s Brňákama?“

(zmatené pohledy typu „Ráčí snad pán míti autobus v kapse?“)

JIŘÍ: „Hmm, jedeme…!“

CPP: „Tak pojďte se mnou, chcete to vzít?“

(CPP popadne HELČINU krosnu, přenáši ji, opodál se hemží skupinka s kufry, kolem běhají děti, CPP, J. i H. přejdou sem)

CPP: „No já jsem si hned říkal, že to budete vy, ale je to těžký, žejo, jak tam někteří jedou těma autama…“

JIŘÍ: „A kamžeto?“

CPP: „No na ten Curych přece!“

JIŘÍ: „Jo, na Curych, no, to jsem koukal, tam by to mohlo být takový živější… (obsáhlá meteorologická debata)

HELČA: (dává si dohromady děti, kufry a neštymující útržkovité informace; po chvíli opatrně) „Ale mně se tak zdá, že my možná s váma nejedeme…“

CPP (zarazí se): „Né?“

HELČA: „Vy asi úplně nejste Expedice s medvědem?“

CPP (zhrozeně): „Né, to né teda, my to máme pod těmahle brněnskejma turistama, to už se jezdí kolikátej rok…“

(ZNĚLKA „fail!“ tadadatam :D)

(Na scénu vjíždí autobus expediční čili BusKulisa, světla do očí, zvuk velkého kamene padajícího Helče ze srdce)

OTEC ROMAN: „Ahoj, ahoj, tak nástup, expedičníci!“

(Zdravení, vítání, usazování)

ŘIDIČ MICHAL: "Takže, drahoušci… budeme tu týden žít, takže si nezapomeňte uklízet svůj bordel!"

OSAZENSTVO: (tleská)

(Odjezd do tmy)

 

 

 

I. JEDNÁNÍ – ŠVÝCARSKÉ

 

SCÉNA 1 - SOBOTNÍ

1/1 NOČNÍ INTERMEZZO

(Noc mělká přechází v hlubokou, BusKulisa krájí krajinu, je slyšet pípání sms „Vítejte v Německu…Rakousku…Švýcarsku…")

(Dramatická hudba)

(Naráz ostrá světla, hlášení času a pauzočasu, mumlání, mrmlání, úprk na toaletu ((za scénou!)), pantomima ve frontě a u regálu s plyšáky ((obří žáby, divní fialoví obludové s růžovýma a oranžovýma očima, krokodýli, co nejsou Bohoušek – zopakovat 2x – 3x)

(Tma)

(Hraniční přejezd do Švýcarska – znázorněn jako obří dveře – pusto, nikde nikdo, několik odvážlivců zkoumá, smůla, tudy to nepůjde… nastoupí, opět jedou…)

(Tma)

(Jiný hraniční přejezd – obří okno – tudy se vjezd zdaří. Osazenstvo jásá a snídá řízky.)

(Vítězná hudba)

1/2

OTEC ROMAN: „Tak, dojeli jsme do Bad Ragaz, tady vyjedeme lanovkou nahoru na Pizol a dáme si takový menší výletík kolem pěti jezer. Uděláme si skupinky na kratší a delší okruh…aha, tak čtyři ku osmadvaceti… pořádně se oblečte, namažte, dost vody si vemte…

(Instrukce zanikají v šumu a kvapu a cákání ranní hygieny a chroustání dalších řízků a domlouvání atd.)

OTEC ROMAN: „Taky je tady muzeum, to možná znáte, toho děvčátka z hor, Heidi [Hajdy]!“

VOJTA: „Takže HAJDY DO HOR!“

(Přijíždí lanovka, účastníci se do ní soukají a vzhůru stoupají, mizí v oblacích; jeviště se vyprázdní, jen shůry je slyšet hlasy)

HELČA: „Jé, jé, medvěd, medvěd, MEDVĚÉÉÉD, hele, fakt medvěd v kabince lanovky, viděli jste ho?"

TEREZKA: „Klid, Žábo, klid!“

VÍŤA: „Žába se poránu sjela řízkem, vidí medvědy…"

HELČA: „Ale von tam fakt byl!"

(Cinkání kravských zvonců; na jeviště sjíždí kabinka lanovky s červeně kostkovanými záclonkami a zběsile mávajícím medvědem)

(SPUŠTĚNÍ NOVÝCH KULIS – odstín nebeská modř na nebi, odstín Švýcarská zeleň trávová-lahodná na zeleni, šeď horská skalnatá na kamení, sněhově bílá na zbytcích sněhu, na jezera nepopsatelně smaragdovo-opálová až tajemnohlubinnozelená, horstva strmá a stráně příkré, tečkováno kravami)

 

 

VŠICHNI (v úžasu): „Ách…"

(Fotografové nalepí fotoaparáty k oku a cvakají, hůlky ťukají, těžké boty křupou cestičkami, radostné opěvování hor postupně přechází v chytání dechu, jak se stezka kroutí výš)

PÉŤA: „Já se chci koulovat!“

(Letí koule)

PÉŤA: „Vedle, vedle – a kdo chce hroznovej cukr?“

(Hudba horská, dramatická/líbezná; KULISY se roztočí, jezera se míhají, zabučí kráva, zamečí koza – pozor, vysokohorské kozy laděny o oktávu výš! - zastaví se na jezeru č. 3)

HELČA: „Studí, studí, tam nevlezu zanic!“

(Ostatní se smějí a vesele se brodí)

(Znovu točení kulis za zvuku funění a dodržování pitného režimu; zastavení na jezeru č. 5)

HELČA: „Hele, voda!“

(Zahodí pohorky, čvachtá v bahně pod průzračnou vodou a lebedí si)

(Znovu točení kulis, nebe nad horami a hory až do nebe)

ELIŠKA (vytahuje si kalhoty) : "Tyjo, mně padají gatě!"
HELČA: "Mně taky, tyjo, ještě doma byly celkem natěsno, to je švanda, ale v kápézetce bude provázek, tak si to támhle můžem zavázat... spíš přemejšlim, (funí do kopce) jestli je to tak, že čím víc jdeš krajinou, tím víc se tou krajinou stáváš...“
VÍŤA: "No, ale zároveň se ta krajina stává tebou."
HELČA: "Ahá, takže je to recipročně."
(pro sebe) Čili už jsem teda úplně dechberoucí do nebe krása s jezerama a kytičkama maličkýma a lítaj po mně krávy a turisti a tenhle vokolokraj už je pěkně zpocenej, chechtá se psovi válejícímu se v kravinci a začíná cejtit kyčle."


(Lanovka sjíždí dolů, kulisy štítů blízkých i dalekých mizí, horskou krajinou se rozléhá zpěv doprovázený kravskými zvonci)

HELČA, ELIŠKA, PÉŤA, VOJTA: „Adéste fidéles, leti triumphantes...“ (čtyřhlasně, do ztracena)

(Změna kulis, velké jezero pod horami zbarvené západem slunce do zlatavých odstínů, na břehu kemp, expedičníci staví stany, vrhají se do jezera ((syčení)), perou ponožky, atd., šplouchání koupání vzápětí vystřídá mše doprovázená hudbou kytar a vysoušečů rukou, na závěr scény kvalitní bouřka, doprovázená chichotáním tajnému večernímu rituálu z největšího stanu (H., E., P., T.))



SCÉNA 2 - NEDĚLNÍ


(Hlásek PÉTI ve tmě)
PÉŤA: "Pán Ježíš chce pó nás, abychóm zářilí..."
(Startování autobusu, světlo, opět BusKulisa, všichni sedí na svých místech)

OTEC ROMAN: „Takže začneme s přednáškami, každý tady něco poví, abychom se dozvěděli, kam jedeme a co tam uvidíme…“

VOJTA: „V St. Galen je největší radioaktivita ze všech švýcarských měst…“

HELČA: „Toliko k tomu dnešnímu záření.“

(Rozzáří se světlo jasné, když zhasne, ocitá se celé osazenstvo busu ve velikém, malebném a stropuplném kostele v St. Galen, zní varhany, akolytka čte čtení krásnou němčinou, místní páter expedici mile zdraví, chvíle hemžení, poté změna kulis na velkou budovu vedle kostela - bibliotéku čili knihovnu)

SUI: „Tahleta bibliotéka vypadá dobře, ale zas tam platit… jé, co to je?

(U vchodu do knihovny olbřímí plakát interiéru)

OTEC ROMAN, HELČA: „Tak tam se rozhodně musíme blejsknout!“

VOJTA III.: „Takže zapózovat… (cvak, blesk) Super! To nikdo nepozná, že to není vevnitř!“

 

 

(Pochodování, útržky písně Banana, koko, baobab, zvuk jedoucího autobusu, kulisa Konstanze)

(Expedice pochoduje uličkami a hledá Husův dům, všichni se kochají hrázděnou věží)

KÁŤA: „Vraťte se, přešli jsme to!“

(Paradoxní scéna cpaní dvaatřicetihlavé výpravy do prťavého domečku; uvnitř malá česká paní, velká kacířská čepice, pobíhání, povídání, zjišťování Husofaktů, hraní s nabodeníčky, stavění hrázděného domu)

HELČA: „Kdo za tohle asi může… Husitské muzeum v Táboře? No bodejť, zase Klára Smolíková, ta má fakt prsty ve všem.“

(V kulisách Kostnice ještě putování, Terezky takřka baletní sólo scéna s cákáním v kašně, místní Münster – vitráže – všichni s obdivem a hlavami vzhůru, zůstávají tak, kulisa se zatím mění na chrám v Reichenau, expedice pokleká, zpěv Salve Regina)

 

(Chrám zvenčí a potulování ostrovem, čenichání v bylinkové zahrádce)

HELČA: „Tož toto je ono místo proslavené, slzami a potem skrápěné, kde trpěla a jásala Heřmanova duše. Škoda, že tu Dokonalou svobodu nemám s sebou, ale mám takovou tuchu, že ji možná právě tak trochu zažívám… aspoň si tady naškubu tu vrbu, i když to asi není ta, pod kterou se Heřman topil…“

(Expedice se opět našine do BusKulisy, HELČA si mává vrbovou ratolestí)

VOJTA: „Protože jsme dnes viděli málo kostelů, podíváme se ještě do dalších v Zurychu…“

(Kulisa Zurychu s zavřenými kostely a maratonskými běžci, tóny cizokrajné flétny a oddechování závodících, povzbuzování z amplionů)

OTEC ROMAN: „Vojto a Májo, tady se postavte na ten most, tady uděláme romantickou fotku na plakát…“

 

 

(BusKulisa, míhání hor a jezer a kraje švýcarského)

(Vaření v paprscích zapadajícího slunce, expedice si pohazuje pytli těstovin a laškuje s česnekem a kůží z uzeného, všeobecná spokojenost, několik odvážných se vydává hledat tábořiště)

ŘIDIČ: „Já to musím od vás vochutnat, vy u toho máte takových keců…nojo, máte to dobrý.“

KÁTINA SKUPINKA: „Cha, soutěž to sice nebyla, ale rozhodně jsme vyhráli, protože nám to pochválil pan řidič.“

(Stmívání)

LUKÁŠ: „Tak se přesuneme do údolí, hlavně potichu a nesviťte čelovkama.“

(Výprava vyráží do tmy.)

ELIŠKA A HELČA: „Teď je ta pravá chvíle zpívat hitovky od Kristiny…á… Na bieleho koňa, posaď ma a leť… “

(Píseň se nese údolím. Čelovky blikají. Šumění řeky a stavění stanů, pištění namáčejících se, předspánkový chichot a rituál držení plachty, postupně zvuky spánku. Světélka čelovek proměněna v světélka hvězd)

 

SCÉNA 3 – PONDĚLNÍ

(Kaplička s poustevnou, expedice slaví mši a zpívá, některým ještě spánek ruší soustředění)

OTEC ROMAN: „Jsme na místě, kde poustevničil bratr Mikuláš, Bruder Klaus, byl vážně zajímavý, oženil se a měl deset dětí a v padesáti byl povolán, asi docela zajímavé pro manželku, ale ušila mu na to kutnu, a on se nakonec usadil 300 metrů od baráku tady v údolí… a 20 let nic nejedl… A na jeho radu byl zachován mír… zkrátka svatý muž. Péťa nám teď přeloží tady ty obrazy, ty vypráví o jeho životě…“

PÉŤA: „Jojo. Hmm… Tady stojí… vyrostla mu z pusy lilie, ale sežral ji kůň.“

(Smích se mísí s pleskáním deště, expedice snídá u BusKulisy, blokujíc veřejné toalety, poté se toulají kulisami kostelíku, rodného domu a hospodářského domu Br. Klause, i kostelem, kde je pohřbený)

(BusKulisa a vzápětí Bern, celý okenicový, s tyrkysovou řekou a ladnými oblouky mostů, s pestrobarevnými bernardýny po ulicích, výprava opět do místního Münsteru, gotické krajkovo-vitrážové krásy)

HELČA (s očima navrch hlavy): „Hej, to je skvělý, běžte se tam všichni kouknout, támhle na tu lavici si sednete, nasadíte sluchátka, no nebudete tomu rozumět, ale co už, a na tý velký obrazovce běží, jak hošanovi slítne do mobilu támhleten holub, jako Duch Svatej asi, a provází ho tady a mrtě vtipně mu všechno ukazuje, co je co a kdo je kdo a on se pak vždycky ptá jakože „Tohle už je ten Bůh?“ a ten holub mu vždycky řekne, ne, to je Panna Marie, nebo Ježíšova babička nebo Petr nebo tak, maj to fakt dobře vykoumaný, to musíte vidět.“

(Před kulisu Bernu kulisa medvědího výběhu, s opravdovými, koupel si užívajícími a oběd baštícími medvědy)

TOMÁŠ: „Já si tu dám zmrzku… tak prosím tu černou vanilku… Please, this black one…“

OKOLÍ: „Týjo, von má asfaltovou zmrzku!“

TOMÁŠ: „Ale je to fakt dobrej asfalt!“

(BusKulisa se žene do Ženevy. Kulisa se splendidním jezerem, ruským kolem a závratným vodotryskem.)

 

 

TEREZKA: „Jé, vodotrysk!“ (pádí vodní tříští, nic ji nezastaví, někteří drží věci, někteří následují jejího příkladu, další loví bubliny)

PÉŤA: „A nosem!“

HELČA: „A hlavou!“

BUBLINÁŘ (rozumí a směje se): „Hlavně ne hlavou do zdi!“

(Pod ruským kolem na HELČU klepe TÝPEK V PRUHOVANÉM TRIČKU)

TÝPEK V PRUHOVANÉM TRIČKU: „A dobry dén. Já si hned říkal, ty voe, sandály, ponožky, to sou Češi…“

HELČA (objímá ho): „Hoj bratře, juchů, žiješ.“ (Projevy radosti a nadšení a žvanění až k BusKulise)

HELČA: „Hele, nechceš od nás nějaký jabka, já je stejně nejim.“

TÝPEK V PRUHOVANÉM TRIČKU: „Jasně, beru.“

HELČA: „Romane, to je můj brácha, můžem mu dát nějaký jabka?“

OTEC ROMAN (s údivem jen mírným): „Ahoj, čau…jo, jasně…!“

HELČA: „Supr…ale vlastně už jedem… tak čau, bratře, zas někde…“

(Násilné objímání, mávání, OTEC ROMAN jde za HELČOU)

OTEC ROMAN: „Co to bylo za týpka?“

HELČA: „To byl vážně můj brácha, vopravdickej. On tady někde pracuje, někde pod Mont Blankem, a zrovna dneska mohl sem, tak jsme si dali sraz. Počkej, ale vždyť jsi mu dal jabka, to sis myslel, že je to nějakej houmles?“

OTEC ROMAN: „No, bylo mi to divný, ale říkal jsem si, tak na tu její hru přistoupím…“

(BusKulisa a kulisa benzinky, vůně! Rýže s tuňákem a lečem, rybníky a stany v jeteli, útržky smíchu odporným termitům)

(Noc. Tma.)

 

(Pro zachování duševního zdraví II. jednání příště)