Žabinec

II. JEDNÁNÍ  - "...ALIAS QUEYRAS"

SCÉNA 4 – ÚTERNÍ

(V ranním oparu nad rybníkem vítá expedice den mší napůl v křoví. Za křovím stany.)

TOMÁŠ: „Mojžíš vyšel ze stanu… a postavil stan schůzky…“

(Buskulisa. Přednáškové session na dlouhou cestu do Queyrasu.)

PÉŤA: „Takže tam rostou třeba brusinky… ale některý jsou halucinogenní, prohlídněte si ty obrázky pořádně! A proč není v nížinách kleč… jak říkal náš pan učitel, vzala kořeny na ramena a zdrhla na hory.“

JIŘÍ: „Takže tam nahoře bude… (záplava odborných výrazů)… ještěže jsme tam nejeli teď o víkendu, to tam bylo takový živější…

HONZA: „A když se octnete v lavině, musíte v ní plavat. Pokud vám slina stéká po rtu zpět k ústům, jste v lavině hlavou dolů! A když potkáte medvěda, tak se mu hlavně nedívejte do očí! Můžete dělat mrtvýho, ale to pomáhá jen u některých druhů, hmm…nebo na něj po očku koukat a vycouvat… můžete na něj u toho klidně a potichu mluvit…“

HELČA (v duchu, vyděšeně): „A co mu tak asi mám říkat??“

OTEC ROMAN: „Tak už jste dost vyděšený?“

HELČA (brblá si pro sebe): "Chci maminku!"

SUI: "Tak si ještě pustíme film..."

(Útržky filmu Blind date s Bruce Willisem.)

HELČA (trpí): "Tak teď je přesně ta chvíle na ono "vyloupnout oči a odhodit daleko od sebe"! Radši koukat ven, protože..."

(Virbl, šine se kulisa hor, speciální efekt: zmenšení BusKulisy a přejíždění přes vysoké hory, miniaturními uličkami vesniček a stoupání stoupáky neskutečnými, hlavomotání v serpentinách, atd.) 

(Spouští se déšť.)

LUKÁŠ: "Tak, tady to končí, dál už je zákaz busu, odsud budeme stoupat do sedla a pak zase klesat, takže zabalit batohy, zabalit sebe a jdeme! Magda určí tempo!"

(Expedice se opláštěnkuje, OTEC TOMÁŠ a TOM třímají deštník a usmívají se pod fousy; vzápětí výprava šplhá do kopce, Magda udává tempo tempovaté, skupina se trhá, ozývá se funění)

HELČA (v hlavě): "Tak tohle nedám. Jsem v háji. Zas jsem se přecenila, vždyť su lemra totální, tohle nepřežiju... Žábo praštěná! A k tomu - tyjo, bouřka ještě! Co že to říkali, že máme dělat při bouřce?!"

(1. přestávka)

VÍTEK: "Tak to vypadá, že tři to vzdali a vrátili se..."

HELČA (evidentně panikaří): "Polk!"

VOJTA: "Hlavně chytit rytmus dechu!"

HELČA (střihá ušima, začíná hledat správný rytmus, zkouší v duchu zpívat, škrábe se dál, stejně jako

ostatní): "A kde jsou, písek, ti svišti?"

(Kulisa sedla, duje vítr, nejprve prázdno, postupně se objevují expedičníci, zateplují se, zacukrovávají, zas...chodí za skálu, načež zahajují sestup)

(Nové kulisy okolohorstva, závratné šedé štíty a malebné zelené vlnky pahorků, cesta se kroutí, svišti hvízdají a začíná být do zpěvu)

TOM: "Naučím vás písničku, mám ji od táty… je to takhle: Po cestě kráčel šedivý osel - žvýkaje bodlák, sám si sobě pěl - iá, iá, iá, iá, iá - iá, iá, iá, iá, iá."

OKOLOTOMAJDOUCÍ: "Super! Tak všichni!"

(Hlasitý a dlouhotrvající zpěv Oslí písně i dalších klasických pochodových kusů, kráčení, povídání, s večerem rozbití tábora)

LUKÁŠ: "Holky záchod na tuhle stranu a kluci na tamtu!"

HELČA, ELIŠKA, PÉŤA, TERKA (vydávají se na "tuhle" stranu, potkávají vracející se Máju)

MÁJA: "Bacha, je tam stádo ovcí..."

H.E.P.T.: "Jé, ovečky, to je hezký, to bude určtě takovejch pár, malý stádečko, to bude roztomilý..."

(Kulisa s mnohahlavým stádem víceméně bílých ovcí, dvě nejbělejší štěkají... aha, to jsou psi.)
H.E.P.T.: (zírají v šoku, absurdní úhel čelisti a krku)

(Vítr se zvedá, snáší se tma, stany postupně ztichají, jen osazenstvo některých ještě kuchtí polévku, shromážděné okolo vařiče v takřka indiánsky rituálním kroužku a s posvátnou bázní "hlavně to nevylej!"; největší stan se ještě chvíli otřásá zvuky večeření z jednoho ešusu, vítr sílí, praská tyčka, oprava a postupně jen ticho a vítr)

NOČNÍ INTERMEZZO - dramatická hudba + hulákání a ječení větru; stan H.E.P.T. je odfukován k jedné straně, H. se napůl ve spánku, napůl ve stavu nekonečné hrůzy nedobrovolně kamarádí s plachtou a náměsíčně drží tyčku, mlátící ji do hlavy; ve snaze usnout si do větru v duchu přezpívává všechny písně s větrem, co jí příjdou na mysl)

Seznam písní pro orchestr:

• Větře, větříčku
• Ať je jak vítr
• Severní vítr je krutý
• Vítr si nechal tichej smích
• A co bylo dál (…jenom vítr…)
• Nekonečná (…píseň po větru já tobě posílám…)
• Vzhůru na palubu (…vítr už příhodný vane nám…)
• La isla bonita (… v plachtoví si vítr hrál…)
• Klobouk ve křoví (…Vítr vane pouští…)
• Míle (…a vítr kolem nás…)
• Tereza (…ten den, co vítr listí z města svál)
• Až na vrcholky hor (…kde slyšíš vítr hrát…)
• Ráno v ulicích (…kdo seje vítr, pozná, jak s vichřicí…)
• Requiem (…vítr bod svý koně do slabin…)
• Sladké mámení (… plout, kam vítr fouká…)
• Barbarské pobřeží (…máme Gibraltar v zádech a když vítr vydrží...)
• Tesař (…rve vítr cáry plachet bělostných…)
• Ďáblovy námluvy (…vítr její smutnou píseň vál…)
• Galvestonská záplava (…bouře nesla zkázu dál a s ní se vítr na město hnal…)
• Jó, třešně zrály (…a teplej vítr vál…)
• Na širém moři (…nic dobrýho z toho nekouká, když do plachet nám vítr nefouká…)
• Piráti (…vítr vůbec nevane, a když jó, tak přestane)
• Koukej, se mnou si píseň broukej (…vítr hvízdá v mlází…)
• Nonstop (…jsem vítr hurikán…)
• Oheň, voda, vítr
• Když ti vítr napne plachtu
• Wind of change
• Včelí medvídci (…žádný vítr, žádné blesky, to je hezky, to je hezky)

SCÉNA V. - STŘEDEČNÍ

MAGDA: "Dobré ráno! A snídaně - máme tu křupavé müsli a lahodné SALKO!"

HELČA(bručí): "Dobré, chm... pakliže v noci člověk nespí, není ránem až tak unešen...sem s tím salkem, snad to zalepí ten větrnej spánkovej deficit."

(Obecné cpaní se müsli, bohatě zalévaným salkem; sbalení, pochod, z větrné stráně změna kulisy na nejvýše položenou evropskou vesnici Saint Veran)

HELČA: "A já už chci konečně aspoň toho sviště vidět! Kdo to má vydržet, jak to kolem hvízdá, a nic nevidět!"

TOM: Támhle máš sviště! (cvaká foťákem na sviště; všichni fotografové cvakají)

(Notně vypasený svišt se objevuje uprostřed hlediště)

HELČA: (extrémní projevy nadšení – svišť mizí; ovšem jak výprava pochoduje do vesnice, objevují se postupně v pravidelných rozestupech v hledišti další hvízdající sviští hlídky; zatímco přítomné děti nadšeně a duševně dětští dospělí loví sviště, kulisa se změní na uličky St. Veran s riskantními verandami, kamennými střechami, turisty a přátelskými domorodci)

(Náhle FANFÁRA!)

(Expedice potkává rodinku s nákladním OSLEM – všechny reflektory, činely, bubny a epická hudba)

(HELČA málem vybuchuje)

HELČA (zamilovaně): „Osel! Vážně osel! Co může být, Pane Bože, ještě lepšího?“

(Cesta opět strmě stoupá, kulisy klesají a nahrazují je jiné, kamennější, s vodopádem; opět supění; v protisměru cupe ze srázu další osel)

HELČA: „Ach nebe! Už vím! Dva osli! Víc štěstí už mě asi porazí!“

KAMIL: „Kdyby někdo chtěl, mám tu ještě uzený.“

HELČA: „Aha.“ (sedá si, zcela ohromena Boží štědrostí :))

(Změna kulis na stoupák kravskou pastvinou; ohrada a branka)

STAŘENKA (mile varovně, s pozdviženým prstem, ukazujíc na branku): „Attención, elektricity!“

(Rychle kulisa s údolíčkem a kaplí a třetím oslem, jehož už HELČA bere jen jako naprosto definitivní potvrzení Boží velikosti, další kravská pastvina, tentokrát i s kravami, v přilehlém hájku expedice zastaví kroky na mši)

LUKÁŠ: „Naberte si vodu, asi támhle u těch krav, když to můžou pít krávy, proč ne my.“

PÉŤA: (odhodlaně jde nabírat vodu)

ELIŠKA: „Když ty, tak já taky!“

(Kulisy hor dechberoucích pomalu stoupají vzhůru, expedičníci klesají, kolena vrzají, lesem a serpentinami, zkratkami, kol řeky; překvapivý virbl na hrad Fort Queyras v údolí, hudba se zrychluje, někteří uplatňují heslo „Když nemůžeš, přidej“)

(BusKulisa ve Ville-Vieille)

(Všeobecný jásot, vítězná hudba, úlevné zahazování pohorek, do toho šplouchy a cáky z řeky, hltání teplé večeře, rozsvícení epických hvězd a tma)

SCÉNA 6 – ČTVRTEČNÍ

(Nový den zahájen zločinem – hudba a la bondovka; přepadení a vyjedení místní pekárny)

PEKAŘKA QUEYRASKÁ: „Bonjour!“

PRŮMĚRNĚ HLADOVÝ EXPEDIČNÍK : „Silvuplé všechno!“

(Pekařka podává croissanty, bagety a všechno v nadstandardním množství; do publika pouštěna máslová vůně; expedičníci s nadšením hází eura do přístroje a pečivo do sebe)

(Expedice se rozprchává, znovu kulisa řeky a hradu, sem míří část – po tom, co se řádně protočí na kolotoči)

(Kulisa hradního bludiště, expedičníci zkoumají, ztrácejí se a nalézají, zpívají, zavírají se do pranýře a obdivují místní prevít)

TERKA: „Co je tohle?“

HELČA: „Kasematy. Střílelo se tady z děl a kouř stoupal těmahle (civí do komína) komínama.

TERKA: „Jak to víš?“

HELČA: „Cha, z týhle chytrý cedule, dětskej okruh s tak jednoduchou English, že jí rozumim i já.“

PÉŤA: „Jé a tady na tom ochozu nad nádvořím plným lidí je francouzská vlajka…“

HELČA (motá se do vlajky): „To ve mně úplně evokuje… (zpívá melodii z Bídníků) Do you hear the people sing…“

VOJTA: „Ehm…ono by to mohli taky brát jako hanobení vlajky…“

HELČA: (zděšeně a zahanbeně prchá skrýt se do nejtemnější uli… záchodu)

(BusKulisa – stejný speciální efekt sjezdu z hor – nahoru, dolů, serpentiny, tunely, do pozitivní hudby hlas)

OTEC ROMAN: „Podívejte, támhle máte krásný ledovec.“

(Pozitivní hudbu střídá zpívání a na kytaru hrání)

LENKA: „Honzo, tys mi slíbil tady tu a tuhle a pak taky tuhle…“

HONZA (s povzdechem): „Dobře, dobře, ale tady má ještě Jiří celý seznam…“

OTEC ROMAN: „Tak ten ledovec, co jsme viděli, to byl asi Mont Blanc.“

(BusKulisa přejíždí do Itálie ((výměna vyvěšené vlajky)), míjí Turín, Castellnuovo a přijíždí k návrší s mohutnou bazilikou)

OTEC ROMAN: „Tak jsme u Dona Boska, budeme tady tábořit na téhle krásné louce, hned za jeho rodným domečkem.“

PÁTER SALÍK (přichází na scénu, všechny vítá): „Welcome!“

VÍŤA: „Super, budeme spát pod širákem!“

PÁTER SALÍK: „Oh, but there are too many mosquitos!“

HELČA (v duchu): „To snad nebude tak žhavý.“

HELČA (nahlas, nadšeně, lovíc zvíře): „Jé, kočka, černá, gatto nero po italsku! Gatto nero, pocem!“ (muchlá kočku)

PÁTER SALÍK (celý veselý): „Oh, she will come to check your tent, if it´s well built! You can keep her, take her with you, we don´t want her here!“

OTEC ROMAN: „Za chvíli mše tady v kostelíčku u domečku!“

(Interiér kostelíka, prostý, jasný, cihlovo-sloupovo-vitrážovo;, písně se nesou, expedice si zvyká na italský vzduch, postupně se nenápadně mísí bzučení a sílí)

OTEC ROMAN: „Jděte ve jménu Páně!“

VŠECI: „Bohu díky!“ PLESK!

(Náhlý zvukový efekt, zaplácnutí první krvežíznivé bestie – následuje závěrečná píseň, kdy je pleskáno zcela mimo rytmus a navzdory kostelu s vražedným úmyslem. Komáři útočí a jsou všude – v následujících obrazech se vždy v nejméně čekaných okamžicích ozývá bzučení, pleskání a zuřivé drbání - zvážit vypuštění živých komárů mezi obecenstvo)

TERKA (nenávistně): „Tak to je moc tohle!“

ELIŠKA (nese si a upíjí pivo): „Tohle je proti komárům! Žábo, dáš si?“

HELČA (prochází, rázně odmítá): „Já pivo nepiju, nevstřebává se mi alkohol, nechci tu tancovat na stole!“ (odchází)

TERKA: „Tak mi dej, když je to na ty komáry…“

HELČA (obrat o 180°): „Na komáry říkáš?“ (Bere plechovku, mohutně loká, prská a šklebí se, ale vítězoslavně odchází)

DANČA (od štípanců celá fialová): „Koukněte, hurá, dali sem na ty potvory nějaký přístroj.“

(Modře jiskřící nástroj zkázy praská do noci, zabíjí komáry, expedičníci se naň nemohou vynadívat a tlačí se kolem něj jako u vytržení)

HELČA (rozjařeně): „Tato fontánka hmyzí smrti zaslouží opěvovat nyní i vždycky až navěky věků!“

(Popadne Terku, pochodují po louce sem a tam a zpívají ODE TO MOSQUITO.)

Uctívači Hmyzího Grilu uvádí:

ODE TO MOSQUITO

(Na melodii a místo Večerníčku)

Dříve, než nám klesnou víčka, těsně před spaním,

zabijeme komáříčka, ať se usmaží!

Pokud jich není moc, dobrý večer, dobrou noc,

zamávám plácačkou.

Z kouzelných hromádek

těch komářích mrtvolek

radost mám velikou.

Mámo, pojď je taky plácat s námi,

táto, pojď mě podrbat!

Pokud nás repelent neochrání,

tak dnes nebudeme spát!

(Var. Pokud nás hmyzí gril neochrání,

Chystaj se nás vycucat!)

PÉŤA: „To bude asi tím pivem.“

(Noc. Otravné bzučení, praskání hmyzího grilu, tiché výkřiky zuřivosti ze stanu, zesílené zvuky krvesání; největší stan zálibně obchází černá kočka.)

(III. jednání čili epické finále nadejde, neutečete-li o přestávce. :))