JEDNÁNÍ III. – ITALSKO-SLOVINSKÉ

 

SCÉNA 7 - PÁTEČNÍ

 

(Kulisa s jednoduchým křížem a spletitými obrazci červánků. Osamělá postava vítá slunce.)

(Změna kulisy na sklep baziliky, mše s poměrem kněží Itálie - Česko 4:2, oltářní obraz s Donem Boskem a kluky, přičemž žlutokošilatý je zcela identické dvojče TOMA, i účastníci mše krom expedičníků takřka samí „kostelní dědečci“)

(Stylová hudba, píseň „Dej mi duše“, kulisa změněna na Turín)

(„Turínskými ulicemi toulají se darebáci, vypadající namnoze, jako by se jejich ležením přehnala epidemie neštovic. Sčítají štípance.)

VOJTA: „Pozor, toto je místní pamětihodnost, Mole Antonelliana, nejvyšší zděná budova na světě, a pozor taky na ty prodavače, už se kolem nás stahují, tak asi zase půjdeme…“

 

 

(Pochod Turínem, pozoruhodná podloubí, náměstí s budovou dvou tváří, kostelní zkoumání, co a jak s Turínským plátnem, tóny harmoniky opakující dokola Kaťušu)

TERKA: „Zdá se mi to, nebo je tady fakt vedro?

HELČA (neví, zda dřív utírat pot nebo drbat štípance): „Království za vějíř! Jé – ale tohle je – co?“

VOJTA: „Chrám Panny Marie Pomocnice!“

HEČLA (u vytržení): „Týjo! Tak tady se to rozjíždělo! To je unbeliavable!“

(Kulisy chrámu – hrob Dona Boska, oltáře, ostatková kaple, sloupy, aktivní uklízečky; speciální instalace s 3D efektem nad hlavami diváků – kupole nevýslovná, stupňovitě překrásná, s nebem ve vrstvách – nechat prostor pro áchání a potlesk!)

 

 

(Procházení kulisami areálu, původní maličká kaplička, větší kostelík a okolní budovy, hřiště, zázemí, krásné záchody)

HELČA (vpadne a zase vypadne): „Já tam nejdu, je tam stádo sestřiček!“

VÍŤA: „Copak, bojíš se, aby tě nesbalily s sebou?“

HELČA: „Né, bojim se, že jedno mý já by s nima běželo naprosto nadšeně a dobrovolně!“

VOJTA: „Jdeme radši hledat gelato!“

ELI, HELI, TERKA, PÉŤA: „Jó, gelato jó!“

(Humorná hudba, toulání Turínem, pokus o oběd v podloubí a rychlé vykázání, mírně groteskní objednávání zmrzliny, cákání v pítkách parkových, H. honění holubů a e E. kárání, zanechávání stezičky potu, focení v umělém vodopádu, placatění se v parku)

HELČA: „Ha, veverka… pocém!“

VEVERKA PLACKA (popoběhne, vrátí se, kličkuje, vrátí se, když se H. přiblíží, rozplácne se a přikryje ocasem – veverka, ne H.!)

 

 

(Kulisa zpět na Colle Don Bosco, nakukování do domečku, po silnici malebnou krajinou pro změnu k domku Dominika Savia)

OTEC ROMAN: „Páter říkal, že klíč tu někde visí u brány, takže, kdo hledá, najde…

(Dlouhé hledání u dvou bran statku a nenalézání – konečně PÉŤA zapátrá u brány opodál a vítězně křepčí; domek o třídu lepší než Dona Bosca)

(Zpáteční cesta – jest nutno naučit naučit se nové písně do kroku; možná výuka publika, pokud ještě neuprchlo)

HELČA: „Hou, hou, velbloudi jdou… a jde kombinovat s Už jdou andělé, už jdou.“

PÉŤA: „A já mám tuhle: Moje babička má – vždycky něco extra moderního – například poslouchá heavy metal - pak se to opakuje a končí to moje babička je supermoderní!“

HELČA: „Myslíš třeba… Moje babička má všude tetování – tetováání, tetováání, moje babička má všude tetování…“

PÉŤA: „…moje babička je SUPERMODERNÍ, ouje!“

(Další varianty (na 2km cca):)

  • si tyká s Jamesem Bondem
  • ta má v pupíku piercing
  • má ráda Dona Boska
  • roztáčí fidget spinner
  • ta loví pokémony
  • je lepší než Chuck Norris
  • má zbraně na komáry

(Kulisa baziliky se zvedá speciálním efektem, za ní skryto veliké hřiště)

SALÍK BOHOSLOVEC: „Hello, boys, let´s go play football with us! At first we´ll pray and than play… girl can play volleyball!“

LENKA: „Nice, we´ll come, it will be great, i love football!“

SALÍK BOHOSLOVEC: „I think…boys… hmm…“ (Odchází s vráskou)

(Češi se formují, fotbalu chtiví pánové i dámy pochodují po okraji hřiště)

SALÍK BOHOSLOVEC: „Hmm, girls, really? Are you sure?“ (Vráska na čele dosahuje hloubky Mariánského příkopu)

LENKA: „Yes, we want to play!“

SALÍK BOHOSLOVEC (ještě to zkouší): „You can play volleyball…“

LENKA: „No, football!“

SALÍK BOHOUŠ: „You can play separately with our Lithuanian friends…“

(Přichází tlupa Litevců, probíhají takřka politické čachry. Úhlavní bohoslovec nakonec kapituluje a na hřišti se smísí italští bohoslovci, litevští návštěvníci a tvrdohlaví Čecháčci včetně dam.)

(Následuje zápas století, emoce vykřikovány víceméně in english, nikdo se s tím nemaže, krom Italů, když se jim do cesty vrhne některá z dam; hudba humorně-hrdinná)

(Doznívání zápasu, potlesku, fandění; tma)

 

SCÉNA IX. - SOBOTNÍ

 

(HELČA hledá po tábořišti kočku. Ta se potměšile schovává, pročež není odvezena. Možno uvažovat o spin-off hře, popisující, jak toho kočka lituje a vydává se na pouť do Čech. Předložit návrh sponzorům)

(BusKulisa sviští na Janov. Spuštěny kulisy moře. Všemožné emoce, víceméně pozitivní)

TOMÁŠ: „Tý brďo, je velký a modrý!“

(Tunel. Dlouhotrvající tma.)

SUI: „Je tam nějaká zácpa…“

VOJTA: „Nemáte někdo projímadlo?“

(Kulisy Janova; houpání kotvících lodí, kostel se zlatým stropem všude krom boční lodi, na niž už zřejmě došly zdroje, pozoruhodná radnice s krásným lustrem, doprovází OLDOVO povídání , co a jak, báječně kroucené temné uličky, epická fontána)

OLDA: „A tohle je kostel San Lorenzo!“

 

 

VSTUPNÍ PÁN (přísně se mračí, rozdává plachty, honí a zahaluje nezahalené návštěvnice, zastavuje i HELČU v kraťasech, ostudu): „You shall not pass!“

HELČA (nahazuje sukni po kolena): „Is that better?“

VSTUPNÍ PÁN (směje se, mává rukou)

(Expedice zkoumá zebřitě pruhovaný kostel; v temném zákoutí překvapivý objev)

HELČA: „Hele, Vojto, koukej, to vypadá…ne, ona to asi JE bomba…co tu píšou…aha, že se za druhé světové spadla a nevybouchla…“

VOJTA: „Hmm…myslíš, že už to nějak jakože vykuchali?“

HELČA: „Tyjo, nó, kdoví… já už vlastně jdu ven…“

(Další Janovské kulisy, prastará brána, rodný dům Kryštofa Kolumba s pobíhajícím okostýmovaným panákem; expedice se drobí, střídají se kulisy mořského akvária – efekt vypuštění chobotnic a rejnoků mezi diváky!; kulisa galeony Neptun s figurínou na přídi, spousta lan, dřeva, zlacení, občasný zvuk lodního zvonu)

 

 

PÉŤA: „S tím kormidlem nehnu, už chápu, že měli pak námořníci takový svaly!“

ELIŠKA: „A jsme na přídi nebo na zádi?“

VÍŤA: „Mrkněte na ty děla… tady se to takhle nabíjelo, tady byl doutnák… zpětnej ráz…“ (odborné dělostřelecké pindy)

HELČA (brouká si): „Pak náhle vzduchem zahřměly dvě salvy z jejich děl…a černý prapor pirátů na stěžeň vyletěl…“

TERKA: „Jé a tady je ve vězení kostra…“

VOJTA: „Pojďme na pizzu.“

(Profrčí kulisa pár uliček, v jedné pizzerie, číšníci se smějí, ale pizza je donesena – vůně šunkové a cibulové pizzy do publika! – usazení skupinky ve stínu kostela)

VOJTA: „Nevyhodí nás jako včera v tom Turíně?“

HELČA (kouká na známé logo): „Ne, tady sídlí komunita Sant Egidio, ti krmí bezdomovce!

(Žaludkublahé hodování na pizze, salátu a sušenkách Amarettini – rozhodit do publika a připravit ubrousky, aby neslintalo na sedadla)

(Kulisy temné uličky v muslimské čtvrti, znovu BusKulisa; projíždí krajem, míří k moři, zvuky těšení na vyšplouchání)

(U kulisy silničního mýta zlověstné zachrčení, zachrchlání, BusKulisa stojí)

ŘIDIČ MICHAL: „Dopr…*“ (cenzura)

(Vydá se ven, spravování, nadávání)

REFLEXNÍ VYSÍLAČKOPANÍ: „Cosa sta succedendo? Non puoi sopportare qui!“

OTEC ROMAN: „Neumí tu někdo italsky? Aspoň trochu?“

PÉŤA: „Helčo!“

HELČA (vzbudí se, úplně mimo): „Co? Kdo? Já mám příručku…“

OTEC ROMAN: „Pojď jí aspoň něco říkat, ona na nás mluví, ať máme čas aspoň to třeba spravit…“

REFLEXNÍ VYSÍLAČKOPANÍ: „Parli italiano?“

HELČA: „Hmm…poco?“

REFLEXNÍ VYSÍLAČKOPANÍ (zoufale): „Poco! „ (Spousta rychlé italštiny a mávání vysílačkou, HELČA zírá, ŘIDIČ MICHAL a KAMIL, stále černější, se hrabou v motoru)

OTEC ROMAN: „Co povídá?“

HELČA: „Já jí vlastně moc nerozumim… ale něco o tom, že tu nesmíme stát a nesmíme lízt ven z busu, že je to nebezpečný a máme zavolat servis nebo zavolá asi cajty…tak já jdu radši zpátky…“

(BusKulisa, obraz zkázy, expedičníci a la vepřové ve vlastní šťávě, pomalu se rozpouštějí)

(Přijíždí policie. V ten okamžik spáchá okolojedoucí auto přestupek, policisté se věnují jemu, osazenstvo z BusKulisy jásá)

OTEC ROMAN: „No, co dělat, sbalte se, polezte ven, k tomu moři dojdeme.“

(Husí pochod silnicí, vedro úmorné (v hledišti zapnout topení))

VOJTA III.: „To chce něco… proti trudomyslnosti… (zpívá) A polární noc, má zvláštní moc, každého přepadne smutek…“

(Zpěv písně proti trudomyslnosti)

HELČA: „Peti, víš co?“

PÉŤA: (mlčí, vrtí hlavou)

HELČA: „Peti, je ti dobře? Peti, co je ti?"

VÍŤA: „To je sázka, jestli to vydrží až k moři… no jen na ni klidně mluv!“

HELČA: „Ó hrůzo!“

(Pochod potichu. Tiše kulisa moře, zvuk vln a racků)

HELČA: "Achich..." (+ další nespecifikované citoslovce nadšení až dojetí)

PÉŤA: "Konečně!"

HELČA: "A hup tam!"


(Pohupující se vlny, šplíchající a blbnoucí expedičníci, hudba těžce pohodová až rozjásaná, slunečná, se slanou příchutí)

 


(Expedičníci odchází, někteří se ještě vrací na noční koupel, do ševelení vln poetická vsuvka)

Moře

Vlít moře do slov?
Samá klišé.
Tak radši jenom píšu tiše
Že šeptá, praská příbojem
Až člověk mořem umořen
Jen sliny slané nosem kýchne
A okouzleně k nebi vzdychne
Svou kapku štěstí
Okamžiku
K slanému slané, slzy díků
A i když hřích svůj neutopí
A hloubky Boží nepochopí
Procitá v odliv
V příliv vděk
A každý nádech, racka jek
Je důkazem
A dobrozdáním
Jak Jediný je dokonalý
Vlít moře do slov?
Samá klišé.
Tak radši jenom
Jásám tiše
A s radostí dál nechápu
Záhady Božích zázraků

(Tma.)



SCÉNA 10 - NEDĚLNÍ

- zcela nevýslovná, pročež bezeslovná



(Kulisy prázdných a čerstvě voňavých uliček Arenzana, moře ranní stříbřité, do ranního pokoje vychází slunce, zrůžovělé vlnky, hudba mírná, zázračná, s chvěním Boží blízkosti)

(Kostel Pražského Jezulátka čili Bambina di Praga, mše a kulisa keramického betléma v podzemí)

(Ranní bouře.)

(BusKulisa - expedičnictvo poměrně unaveno)

 

 

(Lago di Garda; akvamarínový odstín a burácející vítr, úctyhodné vlny pohazují surfaři a labutěmi, halasně se tříští o břeh, TERKA a PÉŤA se odváží blíž a jsou... zlity)

(Svačení mezi prolézačkami, dětmi a polámanými stromy + zásah komanda policistů s motorovkou)

(Pod kulisou hradu odpočívá OLDA, TEREZKA sedí opodál a kreslí; do malebné scény vpadne HELČA, schovává se před světem, únavou a blokádou krku)

 

 

(BusKulisa)

(AutoGrill u dálnice, dálniční kaple v noci svědkem manévů MÁJI s HELČINOU krční páteří. (Hudba v tónině Au, blížící se hraní na pilu skřípění zubů, postupně uvolnění))

(Nejvychechtanější stan kupodivu ne holčičí - pánové do spánku zvesela)

 


SCÉNA 11 - PONDĚLNÍ



(Ranní mše v dálniční kapli)

(BusKulisa)

TOM (zmírá touhou po připojení): „Password! To budou má poslední posmrtná slova!"

ANIČKA: „Posmrtná?"

TOM: „Ehm, vlastně... asi nejspíš předsmrtná..."



(Kulisy Padovy, TEREZKA provádí a ukazuje)

ELIŠKA A MAGDA: „Musíme najít záchod!"

VÍTEK A HELČA: „Když vy, tak my taky!"

(Do padovských kulis se spustí malé bistro)

HELČA (po záchodě (za scénou pochopitelně)): „Ha, teď tu čekám na ostatní, dám si tenhleten toust! Buon giorno, uno panino, per favore!"

(Obsluha vloží toast do toustovače. HELČA se chytá za hlavu. Čeká. Šílí. Všichni čekají. Italové nespěchají)
LUKÁŠ (přichází odkudsi): „Kde jste, všichni už šli!"

MAGDA: „Už jdeme… Helčo?"

HELČA: „Ehm, no, když totiž… mě nenapadlo, že mi to budou rozpíkat."

VÍTEK: „Nojooo..."

(Kráčí dál, toust doličný svorně spolykají a kochají se Padovou, bistro mizí, spouští se kulisy kostelů po románsku stavěných, světlé, jasné, čisté, jednoduché - Santa Giustina, dokonalého náměstí s kulatým vodním příkopem a vodotryskem - a svatý Tonda - HELČA se u svatého oblíbence tak nadchne, že zprůzrační a octne se mimo prostor a čas, čili na ni všichni čekají, vyslaný VÍTEK ji vůbec nenajde a zatímco ji hledá, už je HELČA dávno venku)

(BusKulisa)

(HELČA málem zaspí svou přednášku o Benátkách, vletí k mikrofonu na poslední chvíli)

HELČA: „A abyste se naladili na tu spešl benátskou atmosféru, pustím vám ukázku od benátského rodáka, schválně, jestli to poznáte!"

ŘIDIČ MICHAL: "Kája Gott!"

HELČA: "Né!"  (pouští ukázku z mobilu na mikrofon, extrémně nahlas, na mírné škubnutí a úlek obecenstva)

HELČA: „Ano, máte pravdu, je to Vivaldi."

ŘIDIČ MICHAL: (chechtá se)

HELČA: „Tak ještě jednu, je to taková benátská klasika, která vlastně vystihuje tu podstatu města… že se všechno změní, ale Benátky ne, zpívá to jeden zpěvák…

ŘIDIČ MICHAL: „Kája Gott!“

HELČA: „Ne, není to Kája Gott!“

ŘIDIČ MICHAL: „Ale ten to zpívá taky…“

(HELČA pustí píseň, nanaštěstí příliš hlasitě; s hrůzou se vzbudí i ti, které první nahrávka neprobrala, hudba  řve)

ANIČKA (trhnutí, probrání, úlek): „Co se děje? Zemětřesení?“

ŘIDIČ MICHAL: „Tak to nebylo od Káji.“

 

(Kulisa nádraží v Mogliano di Veneto, jízdenky, efekt vlakopřesunu, s fanfárou kulisa Benátek)

(Průvod uličkami, občas HELČA nějaké nedůležité poznámky tu ke gondole, tu ke kanálu)

VOJTA II.: „Hele, Helčo, tyjo, ty se tu úplně vyznáš, kolikrát jsi tu byla?“

HELČA: „Jednou, na den.“

VOJTA II.: „Cože? A jak to, že takhle jdeš najisto…?“

HELČA: „Víš, vono jsou tady všude nahoře žlutý směrovky…“

(Kulisy uliček, mostů, kanálů, Pescerie, Ponte di Rialto; nutno najmout mnoho komparzu na mnoho turistů, holuby na nám. San Marco nenajímat, beztak se sem kvůli turistům nevejdou)

 


HELČA: „Páni, toho zlata na stropě!"

KAMIL: "Nojo, vysoko... aby to lidi neukradli.“

 

(Speciální kulisa s kanálem, mostem a gondolou; otáčí se, různá nasvícení, pokaždé představuje jiné místo)

 

 

(Most s výhledem na Ponte Dei Sospiri, šum mnohojazyčného davu)

 

NÁHODNÉ ČEŠKY: „Měly bychom zavolat Aničce…“

OKOLOJDOUCÍ EXPEDIČNÍK-ULIČNÍK: „To byste rozhodně měly!“

(úžas, smích)

 

(Otočení kulisy; jiný most, jiný kanál, v gondole pěje operní pěvkyně, malebný okamžik)

(Otočení kulisy; za mostem kostel, Sui nakukuje)

 

SUI: „Á, další kostel a tenhle je svatýho… Mojžíše!?“

 

(Otočení kulisy; Ponte del Academia, v popředí vyhrává pán na skleničky, cinkavé překrásno)

(Možno zařadit takřka nekonečno variant přihod dle jednotliých expedičníků)

 

 

(Varianta Sólo pro HELČU; kanál,most chybí, připlouvá větší gondola čili traghetto)

 

HELČA: „Jak se svézt gondolou a neplatit 80 éček, ale jen dvě… šup na tohle traghetto, taký jakože přívoz…

ITALSKÝ PŘEVOZNÍK (manévruje k molu, zpívá si): „Ciao!“

HELČA: „Ehm… ciao!“

(Výměna peněz, PŘEVOZNÍK galantně pomáhá nastoupit, po nástupu s gustem líbá ruku)

HELČA: (rudne)

PŘEVOZNÍK (potutelně se chechtá): „Are you teenager?“ (další chechot; přes vodu pozpěvování a významné pohledy)

HELČA (honem vystupuje): „Buona sera! Dobrej poděs, mamma mia, ještě chvíli a si by nastala na traghettu tragédie!“

 

(Točení mnohých uliček, kanálů, lodí, hlasů, paláců překrásných i těch s cáry cihel a opadaných říms – zde podávat zmrzlinu, nejlépe mátovou s kousky čokolády, aby publikum ještě vydrželo)

(Canal Grande, vaporetto, kulisa nádraží Santa Lucia a opodál mostu Calatrava; větší část expedice sedí na schodech před nádražím)

 

HELČA: „Zbyl mi ještě kus času na jízdence, nechcete se někdo projet támhle k mostu?“

OTEC ROMAN: „Tak přece to nenecháme propadnout!“ (jede k mostu, za chvíli se vrací)

HELČA: „Mylím, že tam ještě kus zbývá... Teri, jeď ještě taky, já ti půjdu naproti!“

TERKA: (jede a mává; nevrací se dlouho)

(HELČA ze zoufalství pouští bubliny jako kouřové… nebo bublinové signály)

 

OTEC ROMAN: „Máme odjíždět… chybí někdo?“

TOM: „Pepa s Kačkou a Aničkou jsou ještě někde u San Marco…“

OTEC ROMAN: „Tak to asi nejedeme. Helčo, platí ještě ta tvoje jízdenka?“

(Čekání, focení, bublin pouštění, skeč ELIŠKY a TERKY s kupováním klobouku)

 

 

(Postupně slunce zapadá, nastává „zlatá hodinka“, chrámy, paláce i voda se zbarví do prastara, melodie nostalgická a čarovná)

(Tma.)

(Bodový reflektor – recitující dítě popisuje předposlední expediční noc – vybrat z místních, nejlépe roztomilé)

 

Mám rád spaní pod širákem

S nastartovaným tirákem

Ovšem se špunty a s maskou

Pod měsícem, s Boží láskou

Těžká pohodička

Spíš do růžovoučka

Za benzínkou

Pod širákem

S nastartovaným tirákem

 

(Možno vložit reklamu výrobci špuntů do uší a masek na oči)

 

SCÉNA 12 – SLOVINSKÁ

 

(Uvítací SMS – Vítejte v Rakousku, Vítejte na Slovinsku)

(Útržky filmu Teorie tygra – „Nejez to, pálí tě po tom žáha!“, smích)

(Krajina polně – hornatá, výšky Triglavu, expedice putuje vesničkami a mezemi, tempo už volné, tu a tam Češi; únava vede ku ztřeštěnému kaskadérství)

 

TOM: „A vykopneš nohu nad hlavu?“

HELČA: „Co? Blázníš? Ne, to teda ani omylem!“ (zkouší to – cesta z kopce – málem se zabije)

HELČA: „Nevykopnu. Ale víš co, já mám tři sourozence karatisty, u nás na tohle byli oni… a já s tím vždycky machrovala, jakože „hele, nedovoluj si na mě, mám sourozence karatisty…““

TOM (hluboké zamyšlení): „Jo, to by ti bylo platný v temný uličce!“ (napodobuje živla z temné uličky) „Počkej, tak ty říkáš, že tví sourozenci…“

 

(Kulisa cesty vyměněna za Soutěsku Vintgar – ve 3D! Přenádherná, v nevýslovných barvách, s peřejemi pěnivými, rybami lenivými, vodami hučícími a tunami bublání a kypění a šveholení proudů, kamenným i věžičkami a podskalním procházením, dřevěnými chodníčky… a tunami turistů, převážně muslimských a německých.)

 

 

TOM: „To už je skoro jak v Benátkách! Tady bych to z toho mostu všechno shodil“

HELČA: „Vždyť jsou tam děti!“

TOM: „Hele, víš, co…“

(Debata vedoucí až k rozepři o vhodnosti zabití Hitlera v dětském věku – pouze v rozšířené verzi :D)

 

(Vodopád Šum – skutečně nomen omen, padá a jásá, kdesi dole pod vodou a skálou se koupou pidi lidi; na mostku se kochá expedice, za mostkem se vyváží WC)

 

HELČA: (zasněně vykřikuje mnohé superlativy)

OTEC TOMÁŠ: „Tak skákej přece!“

HELČA: „Co? Kdo? Já? Já nechci umřít tak úplně hned rovnou…“

OTEC TOMÁŠ: „Vždyť jsi Žába, natáhneš nohy…“

 

(Kulisa lesa, kostelíka a hřiště zcela mimo normy EU; zde nespoutané řádění hodné bandy Božích dětí)

(Znovu kulisy luk a vsí, za doprovodu zpěvu všemožných lidovek HELI a ELI)

 

PÉŤA: „Hele, víš, že tady otrok znamená dítě?“

VOJTA: „Až budu velkej, budu mít spoustu otroků!“

 

(Další lidovky až do nekonečna – tedy po spuštění kulisy jezera Bled; s ostrůvkem s kostelem a ještě navíc hradem čnějícím na skalním ostrohu! Šplíchání koupání, skoky supermanské, pán a la vorvaň)

 

 

(Poetické okénko – na skále nad jezerem naprosto nesouvisející a neodůvodňovaný bard opěvující Bled)

 

Dojel jsem do Bledu

Dal jsem si k obědu

Parmazán

Pak kráčel jsem Bledem

Proti slunci krémem

Namazán

Zdá se mi, že v Bledu

Má jiskru v pohledu

Pán i kmán

S výpravou s medvědem

Cítil jsem se Bledem

Pokochán

Ač opustil jsem Bled

Už chci se vrátit zpět

Ač nezván

Stále mám v hlavě Bled

Zchřadnul jsem, zhub a zbled

Ustýskán

 

 

(Tma. Poslední mše. Pastvina. Osvětlení: čelovky, měsíc. Ochranka: místní sedlák se psem.)

 

OTEC ROMAN: „Kdo je vyrovnaný sám se sebou, nemá zapotřebí hledat na druhém chyby.“

 

(BusKulisa, noc) 

ŘIDIČ MICHAL: „Miláčkové, jak jsem vám předtím říkal, že si nemáte nechávat mokrý plavky v buse, tak ten cenzura, co to nepochopil, si je může vyzvednout na stěrači!“

(Majitel plavek se prodírá busem, mumlá, že to neslyšel.)

ŘIDIČ MICHAL: „Tak není blbej, je jen hluchej!“

(Děkování, úklidy, BusKulisa sviští tmou a polyká kilomtry k domovu, benzínky, , HELČA omylem zabloudí místo na záchod do kuchyně, bublání, šplechty, ospalo)

 

(Kulisa Mikulova… slunce vstává… po česku… kulisa Brna…objímání… epická hudba… deklamace až do patetična…)

 

Vítám slunce nad Čechami,

díky, Pane, žes byl s námi!

Kéž nám lehkost z prošlých cest

pomáhá dny všední nést!

 

(Strhující finále, děkovačka expedičníků, standing ovation, kytice, jedno voko nezůstane suchý, atd., atp. až do alelujá.)

 

ŘIDIČ MICHAL: „Jo a jelikož jste celou cestu hezky klimbali na oknech a slintali na ně, tak kdyby se našli tak deset lidí, dostanou leštidlo a daj to do pucu…“

(Vybírat dobrovolníky z publika – urychlí odchod)

 

THE END.

 

 

 

 

 

 

 

 

...

(Při provedení hry nebylo zraněno, zabito, snědeno ani nelegálně domů propašováno žádné zvíře. Veškerá podobnost s reálnými osobami či událostmi je čistě záměrná, repliky ovšem přidělovány zcela nahodile a děj zlovolně a svévolně smíchán, splácán a na hlavu postaven. Seznam alergenů naleznete u obsluhy.)