...žabí písanka, odkladiště výlevů, sdělovna zázraků, poznatků i úletů :)
Vyskočila z lůžka jako rybička jmenovkyně. Už je to tady! Mohla se zatím jen dohadovat, zda přijíždí Zbekovští či páni ze Smrčna, ale tak či tak ji zachvátilo vzrušení. Vklouzla do šatů a zrovna vylétla na nejbližší věž. Vzduchem se ještě nesly tóny…
Pírko se však na ni jen zadíval: „Ne...“ „Pírko!?“ „...takhle. Nejsem tvůj sluha.“ Zaskočil ji. Možná jsem se nechala příliš unést...a vážně má ve výrazu cosi vznešeného! „Ehm...a když tě poprosím?“ Přimhouřil oko a zatvářil se zamyšleně. „Snad bych…
Bělka spěchala nádvořím, hnala se za Barborou. Na schodech do černé kuchyně však náhle – škyt! a další – škyt! Vpadla do zakouřené místnosti a vyhrkla: „Barb-škyt, já mám pří-škyt-ný hlad!“ Vrásčitá tvář staré hradní kuchařky se stáhla do vějířků…
Bělka byla na vážkách. Nezvaný návštěvník vypadal důvěryhodně a jeho vysvětlení znělo přesvědčivě. Ale to přece nejde, jen tak někomu uvěřit! Ty věcičky s sebou může mít k oklamání... Zajmu ho! Popovídat si s ním můžu i přes mříže! Krok a už byla u…
Proběhla poničenou, zaprášenou galerií a tmavými chodbami, zastavila se až u zdi naproti dveřím dřívější honosné síně. Chvíli dumala, prohlížela si kameny...hmátla sem a hmátla tam – a ve zdi se otevřel otvor. Výtečně! Věděla jsem, že tady je taky.…
Po celém hradě vládlo ticho a klid. I obléhatelé byli pouhými lidmi a v čase poobědním upustili od útoků, aby se mohli s břichy k prasknutí nacpanými hrachem a vepřovým rozvalit ve stínu blízkého lesíka. Ospalé příměří ukolébalo i posádku hradu. Jen…
TRAMTADADÁ... Všem na vědomost se dává, že dnešního dne, prvního oficiálně prázdninového, bude hra zahájena a příběh započat. Stalo se totiž, že v časech pradávných polovina bloku škrabopisem nedbalým zaplněna byla a vzniknul tak útvar…