Ještě než začneme, dovolím si malé varování: Toto není pohádka v pravém slova smyslu, natožpak, aby byla smysluplná. Účastníci Vesmírného Silvestru 2009 ji mohou ještě jakž takž pochopit, připomenout si příchuť mlhy na jazyku a se slzou na víčku vzpomenout oslepující zář Dědkovy

kontrareflexní vesty...leč tento skvost geniální Žabibabí filosofie zůstane zřejmě navždy zahalen mlhou nepochopení...protože ani samotné autorce není jasné, jak mohla napsat, předčítat a navrch ještě zde publikovat takovou kravinu/žabinu :-) (Případné stížnosti vyřizujte s viníkem předčítání - Křovákem a jeho motorovou pilou )

 

 

Milé děti!

Usedněte na svá roztomilá pozadíčka, složte svá tělíčka hezky do pohodlíčka a poslechněte si pohádku, kterou vám budu vypravovat. Už můžu? Všichni na svých místech? Všechno na svých místech? Toníčku, i tvoje Pampers? Tak začněme...

 

Nad roztomilými zvlněnými kopečky, optimisty nazývanými hory, bylo bílo. Kdepak, Anežko, to nebyl snížek. Nad úbočími se válela MLHA, hustá tak, že i DĚDKO v ní po pár krocích zmizel a jen tu a tam probleskovaly jeho kontrareflexní kotníkové pásky. Tak se MLHA válelela nad úbočími. Pod úbočími se také válela. Tenkrát se nedalo dohlédnout ani na špičku nosu. Davídku, nezkoušej to, zůstane ti to! Vždyť to povídám...tak teď si zkus dohlídnout na ouška, ano? Tak se MLHA povalovala a rozvalovala a vyvalovala a odvalovala a navalovala a svalovala a provalovala a dovalovala. Ano, ano, to tenkrát byla ta MLHA, hustá tak, že i DĚDKO v ní po pár krocích zmizel a jen tu a tam probleskovaly jeho kontrareflexní kotníkkové pásky.  Z té MLHY se náhle ozval tajemný hlas: DODRŽUJTE PRAVIDLA SILNIČNÍHO PROVOZU! Lekla ses, Terezko? Toníček ti půjčí Pampers!  MLHA však ihned zardousila tajemný hlas svými vlezlými třaslavými prstíky.  Měla prstíčky úplně jako ty, Petříčku, když si je takhle strkáš do nosánku a zase vytahuješ...NECHÁŠ TOHO? Kde jsem to skončila? Aha, u vlezlých a třaslavých mlžích prstíků, co dusily, rdousily, škrtily a svíraly KRAJ. KRAJ si nestěžoval. Klidně ležel a rozprostíral se.

 

UŽ SPÍTE?

 

NE? Tak pokračujeme...

 

A MLHA, hustá tak, že i DĚDKO se v ní po pár krocích ztratil a jen tu a tam probleskovaly jeho kontrareflexní kotníkové pásky, tak ta MLHA se rozprostírala nad KRAJEM, jako horní čárka nad dolní ve znaménku rovná se. Ty nevíš, Honzíčku, co to znamená rovná se? To je to samé, jako když řekneš „to je to samé jako“ A nebo...nebo..třeba 2 a k tomu 5 rovná se devět...Jsi z toho takový zmatený, viď? Nevadí... Tak podobně MLHA zmátla celý KRAJ. A tomu nezbývalo nic jiného, než se zmateně rozprostírat. A tak se rozprostíral. A MLHA se válela. Vtom se z ní ozval hlas, NE ten tajemný, tenhle byl tajuplný: MÁM ZAMLŽENÝ BREJLE.  A ten tajemný mu odpověděl: BACHA,NÁKLAĎÁK!!!

MLHA, hustá tak, že i DĚDKO v ní po pár krocích zmizel a jen tu a tam probleskovaly jeho kontrareflexní kotníkové pásky, ta MLHA se zakabonila. Už už chtěla pohoršeně zvednout mlžobočí, ale rozmlžila si to a klesla ještě níž a začala hrát nefér hru na inverzi. Dosedla a usedla a přisedla a nasedla na KRAJ. A KRAJ se rozprostíral a duněl pod koly n.áklaďáku, ohlašovaného tajemným hlasem.  No tak, Adámku náš, co to zkoušíš, Vítečkova hlava takhle nikdy dunět nebude, polož přece tu skleničku! Tak...KRAJ pod koly náklaďáku duněl a pod mlhou funěl. A ve funícím KRAJI si MLHA lebedila. Lebedila a houstla a houstla a houstla.

A byla už tak hustá, že DĚDKOVU kontrareflexní vestu přestalo bavit být kontrareflexní a zešedivěla, a jeho kontrafeflexní kotníkové pásky propadly zoufalství a přestaly tu a tam probleskávat.

 

UŽ SPÍTE???

 

Tak se MLHA, hustá tak, že se v ní i DĚDKO po pár krocích ztratil a vytratil a zmizel a vymizel, zkrátka byl fuč a jeho nadmíru zoufalé kotníkové pásky už ani tu, ani tam a dokonce ani tady a tááámhle neprobleskovaly, ta MLHA se vlhce potutelně šklíbila – ne jako ty, Filípku, ona si neslintala na bradičku – ona jen mlžila a mlžila. A KRAJ pořád jen rozmlženě ležel a rozprostíral se, protože ta MLHA ho celý zamlžila a umlžila a zmlžila a vymlžila a domlžila...

 

UŽ SPÍTE??? NE??

 

Protože já mám opravdu jen mlhavé tušení, jak to dopadlo s MLHOU, hustou tak, že i DĚDKO v ní po pár krocích zmizel a jen tu a tam probleskovaly jeho kontrareflexní kotníkové pásky a pak už ani to ne....

A jak dlouho se ještě válela a rozprostírala.

A jestli se KRAJ rozprostíral. A jestli tajuplný hlas nezvolal: TEN NÁKLAĎÁK BY SI MĚL ZAPNOUT MLHOVKY!  A ten tajemný zda mu neodpověděl: VIDÍM...VIDÍM SI NA ŠPIČKU NOSU...A...A...VIDÍM...VIDÍM V DÁLCE DĚDKA!!!

A jestli DĚDKOVA vesta nabyla původní kontrareflexnosti. Ani, jestli se jeho kontrareflexní kotníkové pásky dostaly ze svého mlžného splínu...

Já jen vím, že ona MLHA byla opravdu hustá tak, že i DĚDKO v ní po pár krocích zmizel a jen tu a tam probleskovaly jeho kontrareflexní kotníkové pásky.

 

UŽ SPÍTE?

ANO?

TAK TO JE DOBŘE...

 

A tobě, Johanko, protože ještě nespíš, povím, že tu a tam mám pocit, jako bych se opakovala...a tobě už jsem říkala tu pohádku o MLZE, husté tak, že i DĚDKO v ní po pár krocích zmizel a jen tu a tam probleskovaly jeho kontrareflexní kotníkové pásky???