...žabí písanka, odkladiště výlevů, sdělovna zázraků, poznatků i úletů :)
ŽABIBABI VYPRAVUJE O ZLATUŠCE aneb pohádka o něco méně stravitelná Moje milá díťátka, tak už mi tu přestaňte obíhat jako planetky kolem Sluníčka, hezky si hačněte a nastražte oušínka, dnešní pohádka bude hezky-dobře-pěkně-krásně-famózně-a-grandiózně…
Onehdy kráčeli jsme s dvěma (pro jistotu a zachování mého života raději nejmenovanými) osobami strmou cestou z Deštného k Vesmíru. Sníh všude vůkol, nebe mírně zachmuřeno, nálada žvanivá. „Támhle se něco hejbe,“ hlásí prvý náhle. „Týýýjo,“ vydechne…
Tožto toto je taká věc - Vesmírně-Silvestrovská reklama na úklid, vzešlá z hlav račínských a bláznivých :-) Díky fšem zúčastněným a uklízejícím a zvlášť díky Týmu a režii a nejzvlášť díky Bohu, že to bylo, jaký to bylo :-) ... Sláva už je sníh,…
Když ses dneska probudil, byl už Štědrý den, tak jen neseď a nezírej Bohu do oken! Máš cukroví? Salát? Řízky? Ozdobený stromeček? Provedl jsi v bytě čistky? Sehnal každý dáreček? Ale co to tady melu... Koho tohle zajímá? Stojí to za starou belu,…
- tož toto je interpretace, kterou na zítřejším semináři rozhodně NEPOUŽIJU - To se takhle Vláďa Holanů jednou sešel na Kampě s Hamletem, dali si jedno, dvě a jelikož nevěděli roupama coby, uvařili si k tomu takovej slovní guláš, co chvílema…
- dojmovost psaná na koleni ve vlaku, přepsaná s rozbitým backspacem – Je pátek, poobědní klid. Balím si pití, jídlo, knížku, blok s tužkou a anděla strážnýho. Vyrážím z domu. Kam? Někam. Pryč. Dělám to, co dělám, když se motám. Když nevím. Jedu.…
Vyskočila z lůžka jako rybička jmenovkyně. Už je to tady! Mohla se zatím jen dohadovat, zda přijíždí Zbekovští či páni ze Smrčna, ale tak či tak ji zachvátilo vzrušení. Vklouzla do šatů a zrovna vylétla na nejbližší věž. Vzduchem se ještě nesly tóny…
Pírko se však na ni jen zadíval: „Ne...“ „Pírko!?“ „...takhle. Nejsem tvůj sluha.“ Zaskočil ji. Možná jsem se nechala příliš unést...a vážně má ve výrazu cosi vznešeného! „Ehm...a když tě poprosím?“ Přimhouřil oko a zatvářil se zamyšleně. „Snad bych…
Bělka spěchala nádvořím, hnala se za Barborou. Na schodech do černé kuchyně však náhle – škyt! a další – škyt! Vpadla do zakouřené místnosti a vyhrkla: „Barb-škyt, já mám pří-škyt-ný hlad!“ Vrásčitá tvář staré hradní kuchařky se stáhla do vějířků…
VESMÍRNÁ MYŠ Neskutečné! Nepředstavitelné! Nemyšlitelné! Dobře, možná jsem jen snědla nějaký zkažený sýr, ale i tak...Zkrátka, vylezla jsem na začátku týdne z doupěte, že se poohlídnu po nějaké té potravě, a co nevidím – spoustu bot. Dobře, to by…