Prší, prší, jen to drnčí,
vzduchem malá muška frčí,
s deštníčkem z žlutého chmýří
nebojácně k cíli míří.
 Kam že letí, vy se ptáte,
domluvit mě nenecháte!
Letí k žábě kamarádce,
která právě na zahrádce
dopřává si pro potěchu
a zadarmo k tomu sprchu.
Totiž, vždy, když takhle prší,
nic ji doma neudrží,
písničku nadšeně kváká,
v dešti, blátě hned se cáká.
To však muška netuší
a pěkně se vyděsí,
je jí skoro k pláči,
jak žábu déšť máčí.
Nezaváhá ani chvilku
a přikryje žábu v mžiku
svým mrňavým deštníčkem
před tím hrozným lijákem.
Celá ustaraná ptá se,
jestli žába dobře má se
a co že to vyvádí,
vždyť se ještě nastudí!
Žába se sic hrozně diví,
drahnou chvíli jen tak civí,
pak se ale začne smát,
milou mušku objímat¨.
A i když se trhle směje
u srdíčka ji to hřeje,
že má sice po koupání,
muška však se bála o ni!
Pro takovou kamarádku,
přece nezpůsobí hádku
a tak spolu s deštníkem
v dešti stráví krásný den.