Žabinec

 VÝMĚNNÝ PROGRAM S HOLANDSKÝMI STUDENTY (OFICIÁLNÍ NÁZEV :o)

V pondělí 10. března se slunko vykulilo ze své postýlky a rozhlédlo se po ranním Rychnově. Pozdravilo stromy, paprsky pohladilo mokré kotě a pak…co to slyší? Prapodivné chrochtání, až to hrůzu nahání! Rychle si pročistí uši, jestli se mu to jen nezdá, a honem hledá, odkud ten zvuk přichází..No aby ne! Aby to nebylo gymnázium! Co to tam zase vyvádějí? Copak se nám budova, pojmenovaná na počest F. M. Pelcla, změnila přes noc v prasečí chlívek? Ale ne…parkuje tu jen  veliký autobus, co není Karosa, a z něj se hrne skupinka lidiček, vydávajících ony „zvláštní zvuky“. Slunko se směje..no aby ne! To jsou přece Holanďani! A zrovna těmhle z městečka Gouda ještě včera doma vysušovalo kanály! No to se podívejme! Tak to oni jsou tu určitě na výměnném pobytu! No to jsem samo zvědavo, jak to dopadne…

My Češi(zní to hrdě :o) jsme – někteří sice s žaludkem v krku či srdcem v kalhotách – sledovali (zatím z bezpečí oken) vystupující. Přece jen, i když si většina z nás se svými novými kamarády přes půl roku dopisovala, živý a ještě k tomu mluvící člověk je něco jiného než dopis či e-mail…ale to už na chodbě slyšíme nezaměnitelný přízvuk, následuje chvíle zmatku, jak si každý hledá „toho svého“, pak trochu uklidnění, nejsou to žádní návštěvníci z jiné planety, zazní více či méně srozumitelná angličtina – oficiální to jazyk naší výměny – a už tu máme krásně spárovanou česko-holandskou třídu a všechno to spolu začíná pomalu, ale jistě komunikovat, i když přichystané občerstvení to příliš neulehčuje, s plnou pusou se cestou vyhladovělým Holanďanům nemluví zrovna nejlépe. Po krátkém uvítání si jdeme – někteří ještě s chlebíčkem v ruce – prohlédnout naši školu od sklepa až po věž. Nádherný výhled z ní však vyrazí dech spíše nám, než jim, protože do této části školy se jen tak běžně nedostaneme.

Po promítnutí krátkého filmu o Rychnově a přivítání Holanďanů zástupci města jsme propuštěni, ale protože ve skupině se to lépe táhne, jde si ještě většina z nás sednout do kavárny Láry Fáry, kde si naši hosté mimo jiné ihned velice oblíbí výbornou českou Kofolu, a následně z překvapivého přebytku energie dojde i ke hraní kulečníku, v němž jsme s naprostým přehledem a nadšením poraženi. Pak už hurá domů, uvítací večeře a seznamování s rodinou a šup na kutě!

Druhý den nás slunce ve škole zastihlo debatující a vytvářející projekty na témata jako vzdělávání, média, EU atd. To už počáteční nervozita trochu opadla a my vesele rukama-nohama diskutovali, diskutovali a diskutovali…až jsme se prodiskutovali a přesunuli k rychnovskému zámku. Holanďané pozorně sledují výklad, nežvaní, nedotýkají se exponátů a nefotí!! Zlaté oči…znáte to. Hitem dne je jednoznačně klouzání v papučích po naleštěných parketách… Po výtečném obědě ve školní jídelně – příliš toho nespořádají, připadáme si proti nim tak trochu jako žrouti, inu, jiný kraj, jiný mrav –  přišel test zručnosti aneb barvení vajíček a pečení perníčků v DDM a pak - s polevou až za ušima, ale zato s nadšením -hodina (nejen) českých tanců s p. Solárem, která nám posloužila jako užitečná rozcvička pro vrchol dne – diskotéku v Alien clubu…a ať jsme my i oni jakkoliv rozdílní, v pořádné „pařbě“ jsme se shodli…což se ukázalo hned další den v podobě tak trochu padajících hlav při dokončování projektů a možná i ve výsledcích „mezinárodního přátelského florbalového utkání“… čeští hoši, aby se pořádně blýskli, porazili soupeře na hlavu…dámská část výměnného programu by, nebýt jednoho nešťastného „vlastňáka“(daného jistojistě naschvál, „aby jim to nebylo líto“ :o), následovala kolegy na pomyslné stupně vítězů, takto byl výsledek vyrovnaný.

Aby si naši Nizozemci také trochu užili „výšin“, vydali jsme se v doprovodu pí. profesorky Kašparové a p. profesora Lukáška na návštěvu k Rampušákovi, Kačence a T. G. Masarykovi -  tedy do Orlických hor na Masarykovu chatu. Nahoře bylo, kromě málem hurikánu, prakticky žádného výhledu, a minima sněhu, velice krásně :o) Uvnitř chaty na nás kromě teplíčka čekalo Johančino tajemství a typicky český borůvkový koláč. Sněhu bylo sice pomálu, ale na malou sněhovou bitvu vystačil..tedy bitvu…pánové se jako správní gentlemani snažili sestřelit co nejvíce dam…:o) Po návratu se před námi otevřel volný podvečer, který každý využil podle svého, ale většina z nás se sešla v útulné čajovně Théčko, kde jsme ochutnávali čaje, hráli spoustu her, probírali dojmy jak mezi sebou navzájem, tak s hosty a bavili se až do 22. hodiny, kdy jsme byli „jemně vykopnuti“ a odebrali se domů a do říše snů.

Čtvrteční dopoledne nás přivítalo v krajském městě Hradci Králové, konkrétně v místním aquaparku, kde jsme strávili dvě mokré hodiny dováděním na tobogánu, plaváním ve vlnách bazénu, relaxováním ve vířivkách a všelijakého vodního dovádění. Ani jsme si nestačili pořádně vyklepat vodu z uší a už jsme se přesouvali do obchodního centra Futurum. Hned u vchodu, při spatření známého nápisu Mc´Donalds, zasvítily Holanďanům oči, a tak jsme oblehli občerstvení a hodnou chvíli plnili koupelí vyhládlé žaludky. Všichni se pak rozutekli po nákupech, výhodné ceny lákaly a zpět do Rychnova jsme se vraceli o pár korun lehčí a pár tašek těžší. Tady na nás už čekal zamluvený bowling, grilovaná kuřata a spousta zábavy, jak při koulení, tak při kartách, dobrém pití a později i jak anglickému tak českému zpěvu ve společenské místnost. Atmosféru vystihuje asi nejlépe mírně upravená vánoční písnička „…and a happy new beer!“ A nejen hudba spojovala…Zkrátka jsme se bavili, užívali poslední společný večer a snažili se nemyslet na to, že už zítra se budeme muset rozloučit…

A jelikož čas se nedá zastavit, po čtvrtku jako vždy přišel pátek a a s ním odjezd našich nových přátel na prohlídku Prahy a pak zpět do Holandska. Posledních pár fotek,úsměvů, zamávat…a autobus už mizí mezi stromy..jako by tu ani nikdy nebyl. Jen vědomí, že se se všemi zase za měsíc uvidíme a budeme poznávat jejich způsob života, zůstává…a hřeje i studí. Končí týden nabitý zkušenostmi a zážitky…Někomu padá kámen ze srdce a celý šťastný si užívá krásný zvuk češtiny a někdo nadále nechtěně avšak vytrvale začíná každou větu anglicky, než si uvědomí, že už nemusí…život se vrací do normálních kolejí…Díky všem za vše.