Když ses dneska probudil,

byl už Štědrý den,

tak jen neseď a nezírej Bohu do oken!

 

Máš cukroví? Salát? Řízky?

Ozdobený stromeček?

Provedl jsi v bytě čistky?

Sehnal každý dáreček?

 

Ale co to tady melu...

Koho tohle zajímá?

Stojí to za starou belu,

Vánoce to nedělá...

 

I kdybys jak Čechů spousta

trávil svátky sám a sám

I když na tři z kapra sousta

dostal bys pět do zad ran

I když snížek nenapadne

a v marketu zavřou ti

a koledy přeotravné

nahlas pouští sousedi

I když nevíš, kam jsi dárky

schoval a zda najdeš je

I když z cukroví máš škvarky,

stromek hrůzu vzbuzuje

I když ještě v tamtom rohu

leží prachu závěje -

nedávej si za krk nohu,

vždyť se rodí naděje!

 

Takže znovu – když ses vzbudil,

byl už dávno Štědrý den,

tak jen neseď a nezírej

Bohu do oken

Otevři mu radši dveře,

zanotuj si o nádheře,

do Betléma kroky směřuj

nedokonalosti svěřuj

Dítěti, co v jesličkách

leží, aby každý strach

prchl a ty smát ses mohl,

aby ses už z místa pohl

a vydal se za štěstím,

hledat Boží království.

Tak v tom chlévě strasti zanech

rozhodni se – pozor, nádech:

se skutečným nadšením

slav teď Krista zrození.