Středa 10. 8. Tarragona – den moře

 

 

Napadá tě, že bys mohla začít psát jen názvy kapitol.

 

Kap. 1. Mám hlad aneb šest řízků je málo.

Kap. 2.  Ať žije spolusedící!

Kap. 3.  Marečku, podejte mi pero!

Kap. 4. Proč jsem si nesbalila Pampers?

Kap. 5. Benzinka nazvána „Království úlevy“

Kap. 6. Seznamte se, seznamte se…

Kap. 7. Tak kopni do tý flašky aneb Jsem smýkána po zemi aneb Některé hry jsou vražedné

Kap. 8. Konečně…moře!

 

Tarragona vítá tě objetím vskutku vřelým. Než dojdeš k ubytování, propotíš tričko. Ve veliké hale pak pohodíš bagáž na místo ti určené, vyslechneš, jak to je a není s vodou (je a není), ale jde ti to jedním uchem tam, druhým ven, protože tě to táhne tam, tam, TAM! A tak tam chvátáš s jazykem na vestě, sotva stačíš sledovat stromy a domy a ruiny a Španěle, držíš se stejně natěšeného davu…až jsi konečně tam! A barvy tě omračují a chodit po pláži je jako chodit po lávě a široko daleko jediná toi-toika a kam oko dohlédne, je azurovo, jen tááááámhle vzadu kus červené lodi, co vypadá jako hračka. Máš pocit, že dýcháš hrozně obrovsky, poprvé do moře, tak honem…hele, co to je, ono to s tebou hází, tyjo, vlny jak noha! Jak dvě nohy! Přesně ty, co ti je podrazí a uspíší tak namočení. Zkoušíš se v tom živlu nějak zorientovat, ale praští tě a rozplácne se o tebe a ty se plácáš v něm a prskáš a oči ti samy brečej. To tě někdo nemohl varovat? Ono se o tom hezky čte a hezky se to poslouchá, jak je ta věc slaná, ale…ale! Brr a fuj, šklebíš se a můžeš se slaností zbláznit, ale stejně se vozíš a vrháš proti vlně za vlnou a jucháš si, jak je to parádní. Pánu Bohu pak šifrovaně, v krátkých slaných výkřicích do zářící oblohy sdělíš, že za tohle má sto bodů, jen dva jdou dolů za tu příchuť. Tak.

Vycákáš se a vyrácháš do sytosti a přesolenosti,  dokonce si i zahraješ fotbál na vařícím písku. Cestou nazpět do dočasného domova už si stihneš všimnout Španělů. Jsou celí paf z toho, jak vy jste paf. Nakonec to zamšíš (zakončíš mší :-) a před spaním v hale za hudby obřích větráků ještě na basketbalovém hřišti lupeš českou škvarkovou pomazánku. Uuuf. Jsi šťastná, že se můžeš uvodorovnit. Sedadlo nechceš vidět minimálně…než se pojede do Barcelony.

 

 

Čtvrtek 11. 8. Tarragona – den spooousty věcí

 

Probouzíš se a chvilku ti trvá, než si uvědomíš, kde to vlastně jsi. Zvykáš si na ranní teplíčko. Dnes tě čeká volný den v překrásné Tarragoně! Na zaplněném nádvoří, kde se odbývá jakýsi společný program, uvažuješ, zda bys chtěla spíše vidět bližní Božíma očima, či raději být tučňákem v kostce ledu. Během přemítání nad touto zásadní otázkou stihneš pochytit několik nezbytných frází, kupříkladu „Eres un Español magnifico.“ (Jsi nádherný Španěl) či „Me e perdido“ (Ztratil jsem se), které se dá krásně zamečet. Je to jasné, pokud se ztratíš, tak někomu zalichotíš, zamečíš a bude! Ještě chvíli valíš oči na neskutečný zjev, Zdeňka, co přijel z ČR na koloběžce, a pak konečně vyrážíš do ulic a uliček.

Mineš sousoší, které každý touží mermomocí objímat, na přechodu si odpočítáváš se semaforem a prohlédneš si moc pěkný ostrůvek v kruhovém objezdu s mrtvým holubem, můstkem, vypnutým vodotryskem a skupinkou povalujích se Čechů, kteří se smějí tvé mylné domněnce, že tudy vede cesta dál. Nevede. Nu což, také zážitek. Ráda bys viděla nějaké to muzeum, když už jsou dnes zdarma, potýkáš se tedy chvíli s mapou a směry, až tě nohy donesou k čemusi, co vypadá jako sbírka rozličných kamenných van. Že je to pohřebiště? Zajímavé. Nechtěla bys být pohřbená v kamenné vaně. Hned přes silnici se roztahuje supermoderní obří nákupní centrum s vykopávkami v podzemním parkovišti a s roztomilým dětským koutkem. Pokud vyloučíš možnost, že nějaký obzvláště bláznivý Španěl se z nudy naučil česky, je evidentní, že nápis „Češi, do toho!“ na místní tabuli svědčí o nedávné návštěvě příslušníka tvého národa! V tobě i v s tebou přišedších se vzedme cosi jako národní hrdost, a tak strávíte v koutku pěknou chvilku zvěčňováním důkazů svého vlastenectví, jakožto i jiných pochybných hesel, žab a princezen. Tak vysoko, kam žádné španělské bejbíno nedosáhne. To aby nebyly stížnosti, že jim snad ubíráte prostor.

Namísto oběda uspořádáte s kamarády piknik v zeleni parku a systémem „barbucha“ zlikvidujete poslední český chleba a lančmít, první tarragonskou slaninu, prostřední vesmírný salám, marmeládu, atd., atd., až do úplného nasycení. A pauza na trávení? Ani náhodou! Vyzkoušíte odolnost španělských prolézaček. A pokusíte se o kontakt s domorodou holčičkou. Odolá ona i prolézačky… a tak se vydáte k lákadlu z největších – katedrále. Je zavřená, prázdná, ale i tak překrásná. Ovšem jakoby jí i zvenčí něco scházelo. Jakoby ji zapomněli vyhnat do výšky. Natolik tě to udiví až zneklidní, že se pustíš do pře o zásadách gotiky s kamarádem architektem. Nebezpečná to věc! V přilehlých ambitech strávíte nejednu pěknou chvilku, ať už rozjímáním v četných kaplích, šmatláním po rybičkách ve fontánce či zkoumáním principu fungování samorozsvěcecích svíček. Přítelkyně učiní objev: pokud namísto dvaceticentu vhodíš českou pětikorunu, rozsvítí se světélek PĚT! K takovémuto megalomanství se stavíš odmítavě, pravíš, že ti stačí jedna, načež ti přítelkyně s hladovým svitem v očích odvětí, že jí stačí pět!

Na řadě je zkoumání tzv. “pretoria“, pracovně nazvaného “římské zbytky“.  Vezmeš to od podlahy – respektive od sklepa s dlouhou chodbou, co vede do nikam, ale na jejím konci je záchod. Jsi ráda, že jsi nešla zbytečně. :-) Když pak vyšplháš na střešní vyhlídku a uvidíš moře, na jakékoliv další památky tě přejde chuť a tvé následující kroky lze shrnou takto:

 

-         upalování na místo (rychlé)

-         opalování na pláži (samovolné)

-         zavlažování vnitřku (dostatečné)

-         zavlažování zvenčí (nechutně slané)

-         stavění blbostí (slon s humanoidním pozadím :-)

 

Po večerní mši se nedáš zastrašit varováním před falešnými policajty a statečně se vrhneš do víru nočního života. Na malém rušném náměstíčku obsadíš s partou stolek v restauraci s podivným názvem Txantxangorri* a vysmátým číšníkem.

Spojenými silami si objednáte a pak nestíháte zírat, co vám donesou, stejně tak, jako nestíháte zírat na cosi, co se prožene kolem, vypadá to jako parodie na svatbu a lidé okolo to povzbuzují nadšeným halasem a tleskáním, navzdory tomu, že nevěsta je nevěst a má pod sukní tenisky. Jiný kraj, jiný mrav, ale vzhledem k tomu, že tě únava začíná zmáhat, nad tím ani příliš nedumáš, vrátíš se na ubytování a usteleš si pěkně venku pod basketbalovým košem v oranžových bobulích. Buenas noches!

 

* význam lze dovodit z faktu, že v necenzurované verzi tohoto deníku je ono nezapomenutelné večerní povyražení nazváno „Akcí Červenka“ :-)

 

 

 

12. 8. Tarragona  - den týpka v červených gatích :-)

 

Zdá se ti, že vzduchem poletuje slon a troubí budíček. Celá zmatená se posadíš ve spacáku. Vyvolalo sen včerejší písečné blbnutí nebo snad oranžové bobule, co máš teď prakticky všude? Na tom nesejde. K snídani vyfasuješ balíčky, nadšeně do sebe nacpeš bulky s nutelkou a rozplýváš se nad malinkatými flaštičkami (zatím). Hostitelé předpokládají, že jste včera stoprocentně něco přehlídli, proto je dnes v plánu prohlídka města s průvodci – tím vaším je Español magnifico v dlouhých červených gatích, naleštěných černých polobotkách a modré košili s dlouhým rukávem. Je ti z něj na uvaření! A když pak ještě během courání po hradbách prohlásí, že je dnes chladnější den, jdeš do kolen. Ale rychle se z nich zase zvedneš, jinak by ti utekli. Nechceš si přece nechat ujít děla! A sochu vlčice (2x!). A amfiteátr s průchodem, kterým by prošli dva tři sloni, kde to na tebe působí hodně, hodně třaslavým, tečkovaným a do konečků prstů vyzvánějícím dojmem, jako všude, kde se nedobrovolně a ve velkém umíralo, a kde jsou k vidění středověké zbytky na zbytcích římských. A ještě jednou "pretorium", tentokráte i s výkladem, ne sice od červenogaťatého průvodce, nýbrž od bratra Ireneje, dominikána z tvého autobusu, který, zdá se, ví úplně všechno. A tak posloucháš o Hipolytovi, jeho tatínkovi a tatínkově manželce, tvořivších bláznivý milostný trojúhelník, obcházíš přitom takový malinký šutýrek, který našli v moři a na kterém je to všechno (semtam bez nějaké té nepodstatné hlavy či ruky) vytesáno, a potichu se směješ představě, že to třeba nějaká neurotická římská matička vyhodila synkovi z okna jako nevhodné čtivo. :-)

Vyhládlá se pak posadíš na terasu s výhledem na moře a hltáš sladkou bagetu se sušeným masem, které jednoznačně identifikuješ jako koňské. Ale dojíš ji i po kamarádce a oblizuješ se až za ušima (zatím). I po salátu Isabel, který slupneš jak malinu, ačkoliv tuňáka nesnášíš. Vedlesedícím Čechům odloudíš na zbytky sušenky holuby. Zobou ti z ruky – totiž ti holubi, ne ti Češi. A spokojená se skulíš k té veliké louži až za obzor, k jejímž všem výhodám lze nyní přičíst i tu, že neklesáš do hlubin, ani když jsi nacpaná. Ovšem ta záležitost s příchutí…  :-)

 

Po cestě na české ústředí zvedneš po moři náladu a zároveň dopřeješ nezapomenutelný zážitek i chuťovým buňkám, mentolová zmrzlina ti zamíchá pořadím oblíbenosti, posune pistáciovou a vyšplhá se na druhé místo, hned za skořicovou. Ještě na nádvoří na ni musíš myslet a na mši se ti podaří soustředit až téměř při evangeliu. Obdivuješ pak ještě soubor Dúbravan a bláznivé španělské maškary, z nichž tě nejvíce zaujme čarodějnice. Za tmy dojde i na večeři, usedneš tedy na schůdky a zkoumáš krabičku…a ano, poprvé (a naposledy) ochutnáš gazpacho. A zase ho rychle zavíčkuješ a s provinilým pocitem, že bys měla mít provinilý pocit, odložíš, abys ho za chvíli mohla jít vrátit na hromadu jeho takyodložených sourozenců. O něco lépe, i přes svůj název, vyhlíží hummus. Dokonce ti tak zachutná, že – to ještě nevíš :-) - budeš později žebrat, aby ti ho kamarádi nechali. Sice absolutně netušíš, z čeho to je vyrobené (možná dobře), leč – je to lahodné. Na sklonku dalšího přeúžasného dne sedíš na schůdcích, myslíš si, pouštíš bubliny a modlitby a vyhříváš se v duchových odlescích, okolním hemžení, občas projevené radosti procházejících a těšení na zítřek… a když překonáš trable se sprchou, ve které vypnou vodu zrovna, když do ní vlezeš, ráda znovu uléháš do oranžových bobulí a necháš se jejich nepopstalenou pacho-vůní ukolébat k spánku.